Pokud bydlíte v některém z velkých měst, najít stomatologickou ambulanci, která vás jako pacienta přijme, by – teoreticky – neměl být problém. Například v Praze vychází na jednoho lékaře či lékařku pouze 770 pacientů. V Brně a Olomouci je podle údajů České stomatologické komory síť ambulancí ještě hustší. Za optimální přitom komora považuje, pokud je v jedné ambulanci registrováno 1500 pacientů.
Celorepublikový průměr je dokonce nižší než tato hranice, a to 1100 pacientů na lékaře. Pokud však odečteme stomatology specialisty, například stomatochirurgy nebo ortodontisty, kteří se zabývají rovnátky, vyjde nám, že na jednoho „běžného“ zubaře připadá 1250 pacientů.
Tato čísla ale neříkají mnoho o tom, zda lidé „svého“ zubaře nebo zubařku opravdu najdou a nebudou odmítnuti. Podle zdravotních pojišťoven je nejhorší situace s dostupností stomatologické péče na Děčínsku, Chomutovsku, Českolipsku a Bohumínsku. Obtížně se také hledají stomatologové ochotní ošetřovat děti. I pokud mají ambulance ještě volné kapacity, mnohdy nepřijímají pacienty, kteří nechtějí stomatologické práce hradit ze svého a požadují péči, která je plně hrazena z veřejného zdravotního pojištění.
Počet lékařů v ČR
Zdroj: Česká stomatologická komora |
Řada pacientů tak žije s tím, že „svého“ lékaře či lékařku nemají. Změnit to chce ministerstvo zdravotnictví. Připravilo dotační program pro stomatology s cílem zajistit rovnoměrné rozmístění stomatologické péče ve všech regionech Česka. Celkem bude ze státního rozpočtu uvolněno více než 100 milionů korun.
Už nyní s hledáním stomatologických ambulancí pomáhají pacientům zdravotní pojišťovny i stomatologická komora. Můžete se obrátit na pobočku své zdravotní pojišťovny a požadovat informace o tom, kde je nejbližší ambulance, která vás přijme a má uzavřenou smlouvu právě s vaší pojišťovnou. Česká stomatologická komora také na svých webových stránkách (www.dent.cz) zveřejňuje seznam zubních lékařů a lékařek, kteří registrují nové pacienty.
Napište na ministerstvo
V rámci dotačního programu mohou od letošního května žádat stomatologové o příspěvek na zařízení ordinace až do výše 1,2 milionu korun. „Cílem programu je motivovat zubní lékaře ke zřízení praxí i v méně atraktivních oblastech tak, aby byla zajištěna dostupnost stomatologické péče rovnoměrně ve všech regionech a pacienti nemuseli daleko dojíždět. Dotace pomůže zubařům pokrýt vysoké počáteční výdaje spojené se zařízením ordinace, například na nákup křesla či rentgenu, které je mohou odrazovat od zřízení praxe,“ řekl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Během čtyř let může být dotace udělena až stovce žadatelů.
Získání dotace má svá pravidla, která pomohou zajistit to, že stomatologické ambulance opravdu vzniknou v odlehlejších regionech a současně budou přijímat pacienty „na pojišťovnu“. Finanční podpora tak bude udělena pouze tomu, kdo má uzavřené smlouvy alespoň se čtyřmi zdravotními pojišťovnami s největším zastoupením pojištěnců v daném regionu. Současně se lékař nebo lékařka musí zavázat, že bude poskytovat zdravotní služby v místě po dobu pěti let, bude mít ordinační dobu alespoň 35 hodin týdně rozloženou do pěti pracovních dnů a přijme minimálně 1500 registrovaných pojištěnců do dvou let od poskytnutí dotace. Podle podmínek ministerstva budou upřednostněni ti lékaři a lékařky, kteří plánují převzít již zavedenou stomatologickou ambulanci včetně registrovaných pojištěnců a zavážou se přijmout všechny pacienty, které k nim budou posílat zdravotní pojišťovny. Současně také musí přijímat dětské pacienty.
Na ministerstvu také vznikla Komise pro dostupnost stomatologické péče v ČR. Má za úkol najít oblasti s omezenou dostupností péče. Komise je složena ze zástupců zdravotních pojišťoven, České stomatologické komory a ministerstva. Na svém jednání má určit konkrétní města a obce, kam bude dotace směřována. Svá doporučení a podněty mohou ministerstvu zasílat i sami pacienti na emailovou adresu dent@mzcr.cz.
Pokud tedy v okolí svého bydliště nemáme stomatologickou ordinaci nebo opakovaně narážíte na to, že jste odmítáni, protože ordinace nové pacienty kvůli naplnění kapacity nepřijímá, můžete se obrátit přímo na ministerstvo.
270 Kč za zubní kaz
Jak už jsme zmínili, hodně pacientů, kteří marně hledají „svého“ zubaře nebo zubařku, však naráží na jiný problém. Ambulance ochotné přijímat nové pacienty sice v jejich okolí jsou, ale nechtějí registrovat pacienty, kteří nejsou ochotni za péči připlácet. Ministerstvo připouští, že řada lékařů a lékařek nechce uzavírat smlouvy se zdravotními pojišťovnami. To znamená, že jejich pacienti si musí veškerou péči hradit ze svého. Podle České stomatologické komory je důvodem nízké nastavení plateb ze strany zdravotních pojišťoven. Jednoduše řečeno lékaři a lékařky za svou práci z pohledu komory dostávají málo peněz. Částky, které za konkrétní stomatologické úkony dostanou, jsou uvedeny v úhradové vyhlášce. Například za preventivní prohlídku, na kterou má každý dospělý nárok dvakrát ročně, zaplatí letos pojišťovna 450 Kč. Pokud se však jedná o preventivní vyšetření dětského pacienta ve věku od jednoho roku do deseti let, uhradí pojišťovna 105 Kč.
Nijak závratné nejsou ani platby za léčbu pacientů. Ošetření zubního kazu na stálém zubu u pacienta staršího 15 let pomocí amalgámové výplně má z pohledu zdravotních pojišťoven hodnotu 270 Kč. Za ošetření zubního kazu u dětí mladších 15 let a těhotných žen pomocí fotokompozitní (bílé) výplně pojišťovny zaplatí 495 Kč. Za vytržení stálého zubu 190 Kč a dočasného zubu 87 Kč. Pokud je třeba ránu po vytrženém zubu zašít, uhradí pojišťovny 105 Kč.
V praxi je ale běžné, že pacienti, i když docházejí do ambulance, která má uzavřenou smlouvu s jejich zdravotní pojišťovnou, za péči připlácejí. „Povinností lékaře je nabídnout pacientovi ošetření, které je plně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění,“ vysvětluje Oldřich Tichý, mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny. Všechny tyto výkony jsou obsaženy v úhradové vyhlášce platné pro dané období. „Jedná se o seznam diagnostických a léčebných postupů za použití standardních materiálů. U těchto výkonů je nepřípustná jakákoliv úhrada pacientem,“ dodává mluvčí.
Lékař však pacienta také informuje o tom, jaké jiné možnosti léčení, třeba s použitím nadstandardních materiálů, jsou k dispozici. Pokud se pro ně pacient rozhodne, takovou péči hradí sám v plné výši. Může si tedy vybrat mezi „základem“ hrazeným z veřejného pojištění, anebo zvolit „nadstandard“ a vše zaplatit sám.
„Ceny těchto výkonů jsou určeny na základě individuální kalkulace ordinace; pacient má právo být seznámen před ošetřením s cenou výkonu a nahlédnout do ceníku dané ordinace. Povinností lékaře je vystavit pacientovi potvrzení o úhradě,“ shrnuje Tichý.
