V České republice působí deset multidisciplinárních center bolesti. Vedle nich existují i menší ambulance, jež se zabývají léčbou bolestivých stavů. Na nápor pacientů, kteří sem přicházejí na doporučení praktického lékaře či jiného specialisty, však současná síť těchto zařízení ani zdaleka nestačí.
Čtvrt roku čekání
„Čekací doba bývá u chronických pacientů dva až tři měsíce,“ říká docent Jiří Kozák, primář Centra pro léčení a výzkum bolestivých stavů ve Fakultní nemocnici v Praze Motole. Onkologičtí pacienti či nemocní s rychle postupující chorobou však v pomyslném pořadníku dostanou vždy přednost.
Proč ženy pociťují více bolesti než muži? Vědci studovali přenos pocitů |
„Dokážeme být adaptabilní,“ uvádí Róbert Tirpák, vedoucí lékař Kliniky miniinvazivní a endoskopické léčby zad EuroPainClinics v Praze. Avšak poznat, kdo do této skupiny patří, je často tak trochu detektivní práce. Už proto, že pacienti se stejnou diagnózou mohou pociťovat různou bolest.
Tuto hypotézu potvrdila i nedávná studie, která sledovala skupinu pětadvacetiletých pacientů s výhřezem ploténky. Ukázalo se, že téměř třetina z nich neměla žádné bolestivé pocity, zatímco ti zbývající udávali různou intenzitu bolesti. Na zdejším pracovišti proto už při první návštěvě sázejí na pečlivou diagnostiku. A především na důkladný pohovor s pacientem, který trvá obvykle až hodinu.
Sázka na léky bez předpisu
Základem léčby bolesti jsou analgetika, která může lékař různě kombinovat i vysazovat podle toho, jak se aktuálně vyvíjí zdravotní stav pacienta. „Úplně nejlepší ale je, když se můžeme jakýmkoliv lékům vyhnout,“ soudí docent Kozák. „Zejména tomu tak je u bolestí zad, které patří k nejčastějším bolestivým stavům.“
Zmíněné problémy totiž velice úzce souvisejí se životním stylem a lékaři na ně rádi „předepisují“ jako lék bez receptu „obyčejnou“ chůzi. Právě chůze totiž patří k pohybovým aktivitám, které nejméně zatěžují lidský organismus. Přitom působí na celý opěrný pohybový systém, dokáže rozhýbat páteř i končetiny a zároveň trénuje vegetativní, dýchací i oběhový systém. Jenže ne každý je ochotný začít tento lék užívat. „Velice často se mě třeba pacienti po operaci vyptávají, jestli už je to nikdy nebude bolet,“ říká Róbert Tirpák, který jako první lékař v České republice získal lékařskou certifikaci FIPP (Fellow of Interventional Pain Practice), kterou uděluje Světový institut léčby bolesti. „A já jim na to musím odpovědět, že hodně záleží na tom, do jaké míry se jim podaří vypořádat se se svými zlozvyky.“
Důležité je podle jeho názoru také stanovit si reálný cíl. Mladá maminka, která musí podstoupit intervenční zákrok, protože ji po porodu zradila záda, má například velkou šanci, že už ji nic podobného znovu nepotká. Obzvlášť pokud začne pravidelně cvičit doporučené cviky. Podobně příznivý vývoj lze ale jen těžko očekávat u těžkého skoliotika, který má křivou páteř už dvě desítky let.
Nahlédnutí do páteřního kanálu
Oproti starým časům mají dnes specialisté na léčbu bolesti k dispozici řadu nových intervenčních postupů, které jsou mnohem šetrnější a bezpečnější než klasické chirurgické zákroky.
Před pěti lety zaváděli například v EuroPainClinics miniinvazivní systém Disc-FX, díky němuž může lékař nejen nahlédnout do jádra ploténky a podrobněji zjistit příčinu jejího poškození, ale i zavést sem pracovní nástroje a s jejich pomocí se pokusit problém odstranit.
„V současnosti pracujeme i s novou metodou, takzvanou epiduroskopií,“ upozorňuje doktor Tirpák. „S její pomocí se můžeme podívat do páteřního kanálu, zhodnotit jeho stav a případně i ošetřit některé struktury.“
Díky těmto miniinvazivním zákrokům se může mimo jiné pacient mnohdy zbavit buď úplně, nebo alespoň zčásti léků, které bral nejen na problémy se zády, ale i na bolest. Úlevu mohou přinést také radiofrekvenční metody, při nichž se pomocí elektrického proudu ovlivňují určité nervové struktury.
„Špičkou ledovce jsou v současnosti neuromodulační postupy,“ konstatuje docent Kozák. Do páteře se v takovém případě zavedou elektrody a pacient si pomocí ovladače při bolesti sám určuje intenzitu elektrického proudu.
Alternativy mohou pomoci
Docent Kozák ani doktor Tirpák nezavrhují při léčbě bolesti ani alternativní metody. Dobré zkušenosti mají zejména s akupunkturou nebo rehabilitací, k jejímž průkopníkům u nás patřili profesor Karel Lewit, profesor Václav Vojta a aktuálně například profesor Pavel Kolář.
Neexistuje však univerzální všelék, který by dokázal odstranit jakoukoliv bolest. Obvykle je zapotřebí kombinovat různé metody a zároveň směrovat pacienta k tomu, co je právě pro něj nejlepší.
