Toulavá zvířata jsou problémem mnoha obcí napříč Českem. Podle Eurostatu se každý rok ocitne bez domova odhadem 1,5 procenta mazlíčků, kteří původně žili v domácnostech. V případě Česka, kde lidé chovají asi 1,9 milionu koček, tedy na ulici živoří více než 28,5 tisíce zubožených zvířat. Pokud nejsou vykastrovaná, množí se geometrickou řadou. Zabřeznout mohou třikrát za rok a v jednom vrhu porodí průměrně pět koťat. „Vnímáme to jako průběžný problém. Obce se ptají, jak to mají řešit,“ říká Pavel Drahovzal, výkonný ředitel Svazu měst a obcí ČR. Zákon totiž obcím ukládá, aby se o zvířata postaraly.
Toulavé kočky v Austrálii zabijí denně milión plazů, uvádí studie |
„Udělat by to měly humánní cestou časných kastrací, nikoliv tak, že budou vydávat zákazy krmení polodivokých koček,“ říká Adéla Kroupová ze spolku Můj život s kočkou.
„U nás v ulici se přemnožily kočky. Z loňských koťat vyrostly další „chovné“ kusy a jen se obávám, co se stane, až i tihle „mazlíci“ vyvedou další vrh. Máte někdo zkušenosti, jak tuhle škodnou oficiálně zlikvidovat? Polodivoké kočky prakticky vyhlazují veškerou populaci ptáků i jiných živočichů, takže se dá určitě mluvit o kalamitě. Tuším, že u nás se jich volně pohybuje kolem deseti, některé z nich jsou gravidní,“ kritizoval a prosil o radu na internetu Michal z Prahy. Podobných stesků v Česku přibývá.
V Hlučíně si už před dvěma roky lidé stěžovali na množství bezprizorních toulavých koček. „Obyvatelům vadilo, že zvířata znečišťují zahrady a jiné pozemky. Proto se město rozhodlo, že začne vlastními silami kocoury a kočky odchytávat a pak kastrovat a sterilizovat,“ řekla LN mluvčí radnice v Hlučíně Ivana Gračková. První odchyty v Hlučíně provedli opakovaně v březnu a pak i v říjnu, město za jeden zaplatilo přes pět tisíc korun. „Doufáme, že se nám tím podaří postupně populaci toulavých koček v Hlučíně minimalizovat, aniž by zvířata nějak trpěla,“ uvedla mluvčí.
Přesná čísla o množství zvířecích tuláků v ulicích žádná instituce nevede. „Je to neevidovatelné. Jde o průběžný problém. Obce se ptají, jak mají přemnožení toulavých koček řešit,“ říká Pavel Drahovzal, výkonný ředitel Svazu měst a obcí ČR na adresu zvířecího „perpetua mobile“. Kočka totiž může zabřeznout až třikrát za rok. V jednom vrhu porodí v průměru pět koťat.
Vzorem je Belgie
Podle Dagmar Šípové z občanského sdružení Kočičí naděje je nejúčinnějším řešením problému s přemnožením koček kastrace. „Pomáhá udržovat jejich populaci na místech, kam jí lidé nosí žrádlo, ve snesitelných počtech, a to nejen z pohledu milovníků těchto čtyřnohých zvířat. Kočky se navíc nemusejí starat a shánět potravu pro mláďata, což jim také zlepší život,“ vyjmenovává výhody.
I kvůli přemnoženým kočkám vzniká v Česku historicky první kastrační mapa. Vytváří ji spolek a facebooková skupina Můj život s kočkou. Spolek na ní pracoval celý loňský rok, oslovil kvůli tomu všech 6,5 tisíce obcí a měst v Česku. Mapa by měla být hotová koncem tohoto ledna.
„Na kastrační mapě se lidé dozví, která města a obce přispívají na kastrace koček, jakými částkami a za jakých podmínek. Data už máme, mapu zveřejníme zhruba koncem tohoto ledna,“ říká Adéla Kroupová ze spolku Můj život s kočkou. S těmi obcemi, které ještě kastrační programy nemají, chce spolek v budoucnu jednat. „Časem se chceme pokusit také o změnu legislativy – chceme prosadit povinnost měst a obcí kastrovat volně žijící kočky a přispívat na kastrace také místním obyvatelům. Například v Belgii už to tak mají,“ říká Adéla Kroupová.
Geometrická řada
Zvířata jsou totiž v některých lokalitách přemnožená a útulky už je nezvládají přijmout. Podle odhadů Nadace na ochranu zvířat přijmou útulky každoročně asi 35 tisíc nových přírůstků. K podobným číslům dospěl před pěti lety i EUROSTAT: každý rok se podle něj ocitne bez domova odhadem 1,5 procenta mazlíčků, kteří původně žili v domácnostech. V případě Česka, kde lidé chovají asi 1,9 milionu koček, tedy na ulici živoří více než 28,5 tisíce zubožených zvířat. Pokud nejsou naočkované a vykastrované, množí se doslova geometrickou řadou.
O toulavá zvířata by se přitom měly postarat obce, ukládá jim to zákon. „Udělat by to ovšem měly humánní cestou časných kastrací, nikoliv tak, že budou vydávat zákazy krmení polodivokých koček. Kočky za vzniklou situaci rozhodně nemohou,“ říká Adéla Kroupová. Jedinou humánní a ohleduplnou cestou jsou přitom právě kastrace. „Pokud se počty toulavých koček neomezí, budou trpět nejenom ony, ale i další volně žijící zvířata – třeba některé vzácné druhy ještěrek a ptáků. Kočky, jež lidi nechali bez pomoci na ulici, se totiž budou muset něčím uživit,“ uvedla Kroupová.
Přemnožení toulavých koček bývá sváděno na krmiče z řad lidí. Čtyřnozí tuláci se často shlukují ve vnitroblocích domů, kam jim obyvatelé nosí žrádlo. „Krmení toulavých koček zásadně nepřispívá k jejich množení. V nouzi si umí jídlo najít samy. Jejich prostředí je natolik eliminační, že se moc koťat dospělosti nedožije. Úmrtnost je veliká i kvůli řadě infekčních nemocí, jež si přenášejí mezi sebou. Není to pro ně zdravé prostředí,“ uvádí veterinářka Pavlína Lukšovská.
Péčí o opuštěné kočky a jejich kastrace se zabývá například dobrovolnický program FELITI.V průběhu dvou let fungování se podařilo vykastrovat zhruba 1300 koček a kocourů. Dobrovolnický spolek aktuálně kooperuje se 120 veterináři. „Spolky se snaží kočky odchytávat a vozit na kastraci. Jde o jediné účinné řešení. Potíž je v tom, že lidé, kteří vlastní kočky a kocoury a pouštějí je ven, mají ke kastraci často předsudky. A dokud bude nezodpovědných majitelů, kteří zvířata nekastrují, tolik, přemnožení se nevyřeší,“ říká veterinářka Lukšovská.
