„Lo-tech/no-tech“ škola se zamlouvá rodičům, které znepokojoval dopad nových technologií na vývoj jejich potomků. Škola začala fungovat v roce 2013. Studuje na ní pouze 42 žáků ve věku do 14 let. Se školným 11.000 liber (asi 406.000 korun) je jen pro bohaté. Snaží se ale maximálně vytěžit z nedávné polemiky ohledně efektivity používání technologií ve školách a jejich důsledcích pro vývoj mladých lidí.
Globální výzkum Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) totiž ukázal, že bezhlavé investování do počítačů a nových technologií ve třídách nezlepšuje výkonnost žáků, naopak časté používání počítačů zhoršuje jejich výsledky. Další výzkumy hovořily o možném negativním dopadu sociálních sítí na mladé lidi a o narušování výuky související s používáním mobilů a iPadů ve třídách.
Proti internetu
„Jsme proti veškeré formě elektroniky pro malé děti a podporujeme pouze pomalé zapojování (technologií do života) během dospívání. To se týká i internetu. Výběrem této školy jste se zavázali k podpoře našeho postoje, ať už to osobně cítíte jakkoli,“ píše se ve stanovách školy.
Fakt, že jejich děti tráví mnoho času před svítícími obrazovkami, sice znepokojuje mnoho rodičů, ale režim na Acornu je opravdu jen pro odhodlané. Podle stanov školy se děti do 12 let nesmějí dívat na televizi, a i po dosažení tohoto věku se mohou dívat jen na dokumenty schválené rodiči. Filmy jsou dovoleny od 14 let a internet od 16 let doma i ve škole. Počítače jsou dovoleny pouze jako součást výuky od 14 let.
Za pohlavek by měl ředitel školy skončit. Rodiče se ho ale zastávají |
„Pro rodiče je to docela těžké,“ řekl Kevil Burchell, jehož dvanáctiletá dcera Carmen začala do školy chodit loni. „Stojí to ale za to, protože výsledek ve smyslu toho, jaké děti jsou, je výjimečný. Jsme ohromeni,“ dodal Burchell. Pro děti, které šly do školy rovnou ze školky, to podle něj musí být snadnější než pro jeho dceru, která přestoupila.
O škole se rodina dozvěděla na konci školního roku a usoudila, že by byl přestup odpovědí na „ty nejtíživější aspekty“ vlivu veškerých obrazových technologií doma, jejich „návykového charakteru“. „Jakmile doma začala technologie používat méně, omezilo to rovněž některé zhoubné dopady populární kultury - tlak na ni, aby byla nějaká a nějakým způsobem se chovala. A má víc času na jiné věci,“ uvedl Burchell.
Sama Carmen prý byla rozzlobená, když zjistila, jaká jsou na škole pravidla, a pořád to i se svými kamarády z jiné školy považuje za divné. „Moje kamarádka má iPad, chce si se mnou zahrát hry. A já na to: já nesmím. Někdy jsem naštvaná, že se nemůžu dívat na televizi. Jde o to mít si s kamarády o čem povídat. Ale jsem ráda, že mám představivost, což mnoho dětí nemá.“ Z šestičlenné skupiny dvanáctiletých až čtrnáctiletých dětí by čtyři byly raději, kdyby měly přístup k elektronice.
Na čerstvém vzduchu
Janice Mooreová, matka osmileté Zoe a tříleté Amy, jež obě chodí na Acorn, říká, že si školu vybrala, když viděla, jak prospívají děti přátel navštěvující podobné zařízení. „Můj manžel pracuje v IT, jsme zastánci technologií, ale přiměřeně věku. Je velmi škodlivé, když je toho moc. Nejsme žádní skalní odpůrci - máme iPhony i iPady. Zoe ví, jak vytočit a přijmout hovor od své chůvy, když volá, ale hrát hry na telefonu? Nikdy. Na čerstvém vzduchu tak tráví Zoe hodiny.“
Podle učitele a vládního odborníka Toma Bennetta je důležité, aby děti měly přístup k novým technologiím, které se stanou součástí jejich života, a aby z nich vytěžily co nejvíce. Školy by ale neměly mít pocit, že v používání elektroniky musejí být na špičce; elektronika by měla být ve školách jen vhodně zakomponovaným užitečným doplňkem, soudí Bennett.
