„Pomáhají si vzájemně v tom, aby vykročili správným směrem. Jejich osudy mají mnoho společného,“ říká Anna Maria Nagyová, učitelka v psí škole, která se podílí na programu postupného zařazování vězňů do společnosti. Zahájen byl v roce 2014.
„Povol trochu vodítko,“ vybízí jednoho z pětice vězňů, kteří cvičí psy probíhat mezi kužely. Vězni mají sedm týdnů na to, aby naučili tyto psy se srstí barvy medu, kteří se obzvláště vzpouzejí proti autoritě, aby si nechali nasadit náhubek a přestali se mezi sebou rvát. Psi byli objeveni v listopadu v nedalekém lese. „Nebylo vůbec snadné se k nim přiblížit,“ říká odbornice na chování zvířat Agnes Nyuzová.
Zrcadlová metoda
Výcvik je pojat podle takzvané zrcadlové metody, kdy zvíře napodobuje chování svého pána. To nutí vězně, aby se sami chovali dobře. Když si jeden z dobrovolníků nasadí masku vlka, aby tak psy uvedl do situace hrozícího konfliktu, snaží se vězeň László uklidnit vzpouzejícího se psa.
„Výcvik je zázračným přínosem pro člověka i pro zvíře,“ potvrzuje další vězeň Roland a poplácává Cukiho, jemuž právě nasadil náhubek. „Po cvičení se vždy cítím mnohem lépe,“ dodává. „Nežádáme vězně, aby nám sdělili, proč jsou tady, přihlížíme jen k jejich pozitivnímu přístupu k výcviku,“ vysvětluje Nyuzová, kterou cituje agentura AFP.
V debrecínské věznici je 300 chovanců, většinou v preventivní vazbě. „Každý vězeň, který pracuje se zvířaty, se zároveň učí vztahům důvěry s lidmi i ostatními vězni. V konečném výsledku mu to pomáhá začlenit se znovu do společnosti a znovu si vytvořit rodinné zázemí a sociální vazby,“ říká ředitel věznice Sándor Péter Pancsusák. Do programu, který již prokázal úspěšnost zejména ve Spojených státech, je zařazeno přes 30 vězňů. Žádný z nich se pak už nepodílel na žádné konfliktní situaci, ujišťují zaměstnanci věznice.
Po sedmi týdnech výcviku získávají psi osvědčení, že jsou vhodní k adopci. Dvanáct z 31 psů cvičených ve věznici tak našlo svou rodinu. Jeden z vězňů si po propuštění dokonce psa, kterého cvičil, odvedl domů, říká Vanda Olga Torová, která projekt vymyslela a zapojila do něj debrecínský psí útulek. Ten je také jakýmsi vězením: téměř 200 psů a koček, které jejich majitelé opustili nebo s nimi špatně zacházeli, zde tráví celé dny v kotcích s mřížemi.
V průměru tam pobývají tři až čtyři roky. „A když nejde o pěkná a milá zvířata, mohou zde být šest až sedm let, někdy i déle, než si je někdo vezme,“ vysvětluje Torová. „V debrecínské věznici jim někdo alespoň věnuje pozornost,“ dodává.
