Zahrada vily Tugendhat je přístupná po zaplacení vstupného 50 korun. Zvučící kameny jsou ve stinném zákoutí u smuteční vrby, těsně pod terasou vily, kam ve čtvrtek na zahájení festivalu zamířilo několik desítek příznivců nekonformní soudobé hudby.
Čtyřkanálová zvuková instalace pracuje s terénními nahrávkami vody, jejího kapání, bublání, zurčení a plynutí, které spojuje s úryvky ze Zimní cesty Franze Schuberta, konkrétně z různých starých verzí písně Lípa i její klavírní úpravy od Franze Liszta. Úryvky se jakoby zjevují a znovu mizí ve vodě.
V sousedící zahradě vily Löw-Beer se díky festivalu objevila interaktivní světelná a zvuková instalace Belgičanky Marie Blondeelové. Jejím středobodem je elektronický generátor zvuku, kolem něj jsou rozmístěné odpory reagující na světlo a doteky. Červenobílé pásky pak na trávníku vyznačují mapu slunečních paprsků během dne.
  |
Expozice nové hudby se v Brně letos koná potřicáté, tentokrát není koncentrovaná do několika dní, ale rozložená do více bloků od června do října. Zvučící sochy jsou prvním blokem, během příštích dvou dní zazní v Brně ještě hudba uznávaného minimalisty Charlemagne Palestineho ze Spojených států, který se přehlídky osobně účastní, a slovenského konceptuálního umělce Milana Adamčiaka, který zemřel letos v lednu.
„Budeme v mnohém rekapitulační, vracíme se k dřívějším termínům, projektům, autorům i souborům, ale pořád zůstáváme progresivní ‚expozicí‘, a tak vše pojímáme zase jinak: nově, přítomně, revolučně či evolučně,“ popsal východiska brněnské přehlídky soudobé hudby dramaturg Viktor Pantůček.
