Mezi školními roky 2012/2013 a 2017/2018 přibylo v českých základních školách více než sedm tisíc cizinců. Jejich počet vzrostl z 14 551 na 21 992. Vyplývá to ze statistické ročenky školství, v níž je možné data o žácích s jinou než českou státní příslušností dohledat. Nejvíc cizinců je podle ní z Ukrajiny, Vietnamu, Slovenska a Ruska.
Dětí, jejichž mateřským jazykem není čeština, je ale ve třídách českých škol zřejmě podstatně víc. Ministerstvo školství data o nich neshromažďuje, vycházet je tedy možné jen z tři roky starého šetření České školní inspekce a tematické zprávy „Vzdělávání dětí a žáků s odlišným mateřským jazykem“. Z ní vyplývá, že žáků s jinou mateřštinou než češtinou může být v mateřských školách až 34 procent, v základních 25,5 procenta a ve školách středních 21,7 procenta.
Tak trochu z jiné planety
Mnohé z těchto dětí už mluví plynně česky, zkušený češtinář je prý ale ve třídě většinou pozná. Vzdělávání jim ztěžuje fakt, že nemají cit pro jazyk. „Žák může mít, a také většinou má, dokonalý český přízvuk, v běžném mluveném kontaktu nepoznáte, že je cizinec. Pak ale píše sloh a je to katastrofa,“ říká učitelka jednoho pražského gymnázia. Dodává, že si neví rady, jak takové dítě známkovat. Sloh je formálně v pořádku, nejsou v něm pravopisné ani gramatické chyby. Potíž je v tom, že student takzvaně „nepoužívá adekvátní jazykové prostředky“. Jinými slovy, jeho vyjadřování je tak trochu jako z jiné planety.
V písemném projevu mohou cizorodé jazykové prvky působit navzdory inteligenci a erudovanosti pisatele místy až komicky. „Když čtete spojení typu hlava školy místo ředitel školy nebo slova jako malér či barák v jinak čistě spisovném, až hyperkorektním textu, kam se nehodí, lámete si hlavu, jak takový sloh oznámkovat,“ stýská si češtinářka. Ráda by nad zdánlivě jemnou nedokonalostí přivřela oko, anonymní hodnotitelé maturitních slohů z Cermatu ale tak benevolentní nejspíš nebudou. A studenty je prý potřeba připravit hlavně na maturity…
