Achillova pata pod „hlavičkou“
Imunitní systém reaguje při setkání s chřipkovým virem na jeho povrchovou bílkovinu hemaglutinin. Ten slouží viru k uchycení na povrchu lidské buňky a k vyslání virové dědičné informace do nitra hostitele. Virus buňku ovládne a promění v továrnu na nové virové částice. Protilátky vyrobené imunitním systémem se na hemaglutinin navážou a tím jej vyřadí z činnosti.
Bohužel, drtivá většina protilátek se váže na „hlavičku“ hemaglutininové molekuly, která podléhá rychlým změnám. Pro imunitní systém představuje „hlavička“ hemaglutininu pohyblivý terč. Proto nemá obrana navozená tvorbou protilátek ani dlouhé trvání, ani univerzální platnost pro různé viry.
Tým vedený Waynem Marascem z Harvard Medical School našel na molekule hemaglutininu místo, které je překvapivě stabilní. Nachází se na „krčku“ hemaglutininu. „Hlavička“ této molekuly rozhoduje o navázání viru na lidské buňky a funguje i po poměrně rozsáhlých obměnách. „Krček“ sehrává klíčovou roli při vnášení dědičné informace viru do nakažené buňky a je na významnější změny velice háklivý. Stačí jen malá obměna a virus už svou dědičnou informaci do napadené buňky nepropašuje. Většina virů s pozměněným „krčkem“ hemaglutininu je proto defektní a evoluce je vymýtí.
Marasco a jeho spolupracovníci našli protilátky, které se vážou na „krček“ hemaglutininu. Při testech na myších podali zvířatům dávku smrtícího viru „ptačí chřipky“ a k tomu i protilátky proti hemaglutininovému „krčku“. Většina myší životu nebezpečnou infekci přežila. Protilátky zabíraly, i když byly myším podány až tři dny po nákaze virem, píše Marasco s kolegy v časopise Nature Structural and Molecular Biology.
Prakticky současně zveřejnil výsledky podobného výzkumu v týdeníku Science tým Iana Wilsona ze Scripps Research Institute v americkém San Diegu. Také Wilsonův tým odhalil protilátky schopné reagovat s „krčkem“ hemaglutininové molekuly a ověřil, že chrání před širokým spektrem chřipkových virů.
První zkoušky na lidech už za dva roky
Práce obou týmů otevírá nové možnosti v boji proti chřipce, na kterou ročně zemře zhruba čtvrt milionu lidí. Vakcínu, která by navozovala tvorbu protilátek vůči „krčku“ hemaglutininu chřipkového viru, by chránila dlouhodobě.
Její vývoj však bude komplikovaný, protože imunitní systém bývá ke „krčku“ hemaglutininů chřipkového viru tolerantní. Většinou se jím bohužel nenechá vyprovokovat k výraznější tvorbě protilátek. Ty lze ale vyrobit do zásoby a bez větších problémů je dlouhodobě skladovat.
Pokud by propukla pandemie smrtící chřipky, mohli by lékaři podávat nemocným „univerzální“ protilátky spolu s léky, jež hubí chřipkové viry. Marasco plánuje první zkoušky s podáváním protilátek lidem ohroženým chřipkou na přelom roku 2011 a 2012.
I tato strategie, označovaná jako „pasivní imunizace“, může narazit na vážné potíže. Výroba protilátek není jednoduchá, a jejich cena je proto vysoká. Pro obyvatele mnoha zemí ohrožených propuknutím nové chřipkové pandemie by byly protilátky vzhledem k jejich ceně nedostižným luxusem.
Imunitní systém reaguje při setkání s chřipkovým virem na jeho povrchovou bílkovinu hemaglutinin. Ten slouží viru k uchycení na povrchu lidské buňky a k vyslání virové dědičné informace do nitra hostitele. Virus buňku ovládne a promění v továrnu na nové virové částice. Protilátky vyrobené imunitním systémem se na hemaglutinin navážou a tím jej vyřadí z činnosti.
Bohužel, drtivá většina protilátek se váže na „hlavičku“ hemaglutininové molekuly, která podléhá rychlým změnám. Pro imunitní systém představuje „hlavička“ hemaglutininu pohyblivý terč. Proto nemá obrana navozená tvorbou protilátek ani dlouhé trvání, ani univerzální platnost pro různé viry.
Tým vedený Waynem Marascem z Harvard Medical School našel na molekule hemaglutininu místo, které je překvapivě stabilní. Nachází se na „krčku“ hemaglutininu. „Hlavička“ této molekuly rozhoduje o navázání viru na lidské buňky a funguje i po poměrně rozsáhlých obměnách. „Krček“ sehrává klíčovou roli při vnášení dědičné informace viru do nakažené buňky a je na významnější změny velice háklivý. Stačí jen malá obměna a virus už svou dědičnou informaci do napadené buňky nepropašuje. Většina virů s pozměněným „krčkem“ hemaglutininu je proto defektní a evoluce je vymýtí.
Marasco a jeho spolupracovníci našli protilátky, které se vážou na „krček“ hemaglutininu. Při testech na myších podali zvířatům dávku smrtícího viru „ptačí chřipky“ a k tomu i protilátky proti hemaglutininovému „krčku“. Většina myší životu nebezpečnou infekci přežila. Protilátky zabíraly, i když byly myším podány až tři dny po nákaze virem, píše Marasco s kolegy v časopise Nature Structural and Molecular Biology.
Prakticky současně zveřejnil výsledky podobného výzkumu v týdeníku Science tým Iana Wilsona ze Scripps Research Institute v americkém San Diegu. Také Wilsonův tým odhalil protilátky schopné reagovat s „krčkem“ hemaglutininové molekuly a ověřil, že chrání před širokým spektrem chřipkových virů.
První zkoušky na lidech už za dva roky
Práce obou týmů otevírá nové možnosti v boji proti chřipce, na kterou ročně zemře zhruba čtvrt milionu lidí. Vakcínu, která by navozovala tvorbu protilátek vůči „krčku“ hemaglutininu chřipkového viru, by chránila dlouhodobě.
Její vývoj však bude komplikovaný, protože imunitní systém bývá ke „krčku“ hemaglutininů chřipkového viru tolerantní. Většinou se jím bohužel nenechá vyprovokovat k výraznější tvorbě protilátek. Ty lze ale vyrobit do zásoby a bez větších problémů je dlouhodobě skladovat.
Pokud by propukla pandemie smrtící chřipky, mohli by lékaři podávat nemocným „univerzální“ protilátky spolu s léky, jež hubí chřipkové viry. Marasco plánuje první zkoušky s podáváním protilátek lidem ohroženým chřipkou na přelom roku 2011 a 2012.
I tato strategie, označovaná jako „pasivní imunizace“, může narazit na vážné potíže. Výroba protilátek není jednoduchá, a jejich cena je proto vysoká. Pro obyvatele mnoha zemí ohrožených propuknutím nové chřipkové pandemie by byly protilátky vzhledem k jejich ceně nedostižným luxusem.
