Na pravděpodobné podobě ženy pracovala Vaníčková se sochařem Ondřejem Bílkem. Za sebou už mají podobu neandrtálce nebo takzvané princezny z Býčí skály.
„Šamanka měla v dětských letech zranění obličeje, což mělo vliv na její výzor,“ uvedla Vaníčková. Levá polovina jejího obličeje je menší než pravá. Se zraněním historické postavy se museli odborníci vyrovnat. Svou práci proto konzultovali i se stomatology. Zranění podle expertů mohlo ženu předurčit k významné roli ve spirituální sféře v rámci šamanistického pojetí světa. Podle stomatologa Jiřího Ramby žena zřejmě mezi devátým a dvanáctým rokem života měla úraz a spadla na bradu z pravé strany. Následkem byla poúrazová růstová asymetrie obličeje.
„Samotné rekonstrukci předcházelo dlouhodobé studium lebky, nejenom rozměrů a její morfologie, ale i pátrání po tom, co se s lebkou dělo od jejího vyzvednutí do současnosti,“ uvedla Vaníčková.
Pohřbenou ženu našel v roce 1949 v Dolních Věstonicích archeolog Bohuslav Klíma asi 20 metrů od místa, kde byla dříve nalezena Věstonická venuše. Kosterní pozůstatky šamanky jsou součástí sbírek Moravského zemského muzea a patří mezi jedny z nejcennějších. Odborníci ji slepovali ze tří stovek zlomků. Některé z nich byly zřejmě slepeny chybně, což moderní metody odstranily. Kostra byla překryta kostmi z mamuta.
Tvář ženy z dob lovců mamutů zrekonstruoval už ruský vědec Michail Gerasimov, který zemřel v roce 1970, a šamanka z Věstonic byla jednou z jeho posledních prací. Vaníčková na jeho práci navazuje.
Busta ženy bude od pátku ve vitríně pavilonu Anthropos. Tam je od loňska i socha neandrtálce, na které pracoval stejný tým. Vědci zrekonstruovali i podobu tzv. princezny z Býčí skály, z níž se zachovala jen lebka. Šamanka tak bude třetím vymodelovaným člověkem z doby dávno minulé. Její model je ze silikonu s reálnými vlasy a skleněnýma očima. Odborníci na modelu pracovali zhruba rok.