Bez krejčovského metru ani ránu: nejdřív oměřit a pak vybírat. Maminka na rodičovské dovolené Michaela Lakomá nakupuje pro sebe i d vě děti ve věku dv a a čtyři a půl roku nejčastěji po internetu. Zatímco pro sebe volí velikosti od 36 až po 40, dětem někde vybírá i kousky pro pěti až sedmileté - v závislosti na módní značce. „Je nutné znát svoje míry a podle nich se řídit, a to i u dětí.
Bez předchozího obtočení krejčovským metrem bych si velikost netroufla odhadnout,“ tvrdí mladá maminka. Větší kousky podle ní mají obecně německé nebo skandinávské značky, kde je potřeba volit menší číslo. Naopak u italského spodního prádla sáhne po větší. „Také pomáhá, když najdu vyfocenou modelku a ta má napsáno, kolik měří a jaké má míry, to se mi třeba u kupování kalhot osvědčilo nejvíce. Nakupování oblečení pro děti je ovšem většinou sázkou do loterie. Raději volím větší velikost, protože do ní dorostou, než abych pak musela zboží vracet, protože je malé,“ říká Michaela.
Jasná třicet osmička
Jak se může lišit velikost u jednoho konkrétního kusu oblečení, popisuje také brněnský Textilní zkušební úřad. Dámské tričko, které bude mít v Německu nebo Nizozemsku velikost 38, v Belgii už spadne pod 40, to samé ve Francii. Italky si stejný kus koupí se štítkem 44, a Španělky a Portugalky dokonce 44 nebo 46. Ve Spojeném království se pak míry uvádějí v palcích a 38 odpovídá číslo 12. A v USA žena, která je zvyklá u nás kupovat „emko“, ze šatů s tímto označením skoro vypadne. Tam se totiž výrobci přizpůsobili tloustnoucí populaci, a aby lidé neměli pocit, že jsou až příliš XXXL, jsou všechny velikosti o poznání větší, než známe z našich obchodů.
„Různé státy mají různé technické normy a zvyklosti v označování textilních výrobků. Kromě toho je náš trh tak malý, že se většímu výrobci, jak tuzemskému, tak i zahraničnímu, nevyplatí zhotovovat oblečení jen pro české zákazníky. Výsledkem je, že se v českých obchodech objevují tuzemské oděvy s naším obvyklým značením jen od menších výrobců. Větší výrobci, kteří jsou orientováni na export, prodávají souběhy se značením cílové země ak tomu přistupují dovážené výrobky se značením obvyklým v zemi, kde byly nakoupeny nebo kam byla určena většina konfekční zakázky,“ uvádí zkušební úřad.
Už od roku 2004 platí evropská norma, jež byla loni aktualizována a letos v červenci vyšla v češtině. Číslování má sjednotit a zavádí velikostní systém pro sestavení standardních velikostí oděvů. Její dodržování je ale nezávazné a tak na ni výrobci moc nehledí.
Například španělské ministerstvo zdravotnictví si na základě výzkumu, který ukázal, že čtyři z deseti žen má problém správně si vybrat oblečení, nechalo před pár lety zpracovat studii na téma typologie ženských postav. Studie se zúčastnilo přes deset tisíc Španělek od dvanácti do sedmdesáti let a dostaly přiřazené škatulky hruška, cylindr nebo přesýpací hodiny. Na konfekci španělských značek, jako je Mango nebo Zara, to ale nějak zásadní vliv stejně nemělo.
To Britky byly letos na jaře důraznější. Aby dosáhly přečíslování podle zvyklostí ve Spojeném království, vydaly se na tažení, aby 12 byla zase 10, která víc odpovídá jejich obvyklému očekávání. V březnu napsala jedna z nakupujících na Facebook otevřený dopis švédskému oděvnímu řetězci H&M, že mají špatně číslované velikosti, a pokud se to nezmění, přestane u nich nakupovat. A přidávaly se další hlasy. Nakonec řetězec povolil a číslování upraví. Týká se to ale jen velkého britského trhu. Módní značky prodávající konfekci, které působí i u nás, podle neoficiálních vyjádření o podobném kroku v tuzemském měřítku neuvažují. Češi si prý na rozdílné velikosti nijak zvlášť zatím nestěžují. Ale i na českých sociálních sítích nebo přímo v recenzích obchodů jsou podobné stížnosti běžné.
Malí, velcí, tlustí, tencí
Zatímco v kamenných obchodech zatím nezbývá než zkoušet a zkoušet, e-shopy přicházejí s čím dál vychytanější možností personalizovaných nákupů. Snaží se tím předcházet velkému vracení zboží. Svoji vlastní velikost si každý může naklikat online pomocí několika vodítek - jaké má míry, tvar postavy, které konkurenční značky mu dobře sedí a zda raději volí volnější, nebo těsnější střih. Podobnou službu nabízí například e-shopy značek Orsay nebo Zara. Kromě správně zadané velikosti se dá vybrat i mezi segmenty vyráběnými už rovnou pro různé typy postav: stejné květované šaty se tak dají sehnat pro dlouhánky pod sekcí tall (z angličtiny vysoká) nebo naopak petit (malá) a pro oblé křivky je tu segment curve.
Řetězec Esprit zase nabízí možnost porovnání od ostatních zákazníků, zda jim konkrétní model přišel spíše větší, normální anebo menší.
Český online prodejce oblečení Zoot rovnou všechny kusy přeměřuje na jednotnou „zootí“ velikost, která podle prodejce nejvíc odpovídá realitě a uvádí ji hned vedle velikosti doložené výrobcem. „Jedním z důvodů standardizování velikostních řad bylo snížení vratek.
Rozměry u jednotlivých značek se mnohdy rozcházejí a zavedení jednotné ‚zootí‘ velikostní řady pomáhá zákazníkům lépe se ve velikostech orientovat. Každý kousek je přeměřen a v tabulce velikostí u každého produktu pak zákazník vidí velikost ‚zootí‘ i tu od výrobce,“ říká tisková mluvčí Zootu Andrea Burgerová.
Problém podle ní spočívá právě v převádění mezi velikostmi. „Zákazníci většinou dobře znají svou velikost, vědí, že mají například velikost M, ale už nevědí, že je to rovněž v číselné řadě velikost osmatřicet,“ uvádí Burgerová a dodává, že často tápeme například u velikosti džín, kde je potřeba znát také obvod pasu a délku nohavic. „Je zajímavé, že až osmdesát procent žen nezná správnou velikost své podprsenky.“
Usnadnit orientaci se snaží i český startup SizeID, aplikace, do které se při registraci zadají míry a ona už sama porovná velikosti v různých obchodech nebo na e-shopu. V současné době má v databázi na 635 značek.
