Velký bratr monitoruje i hmyz

Tým pod vedením Martina Wikelskiho z univerzity v Princetonu v odborném časopise Biology Letters zveřejnil výsledky své práce se sledováním šídel Anax junius pomocí malých vysílaček. Podařilo se jim tak sledovat přímo jednotlivé příslušníky hmyzu, a ne jen velká, mnohotisícová hejna.

O těchto hromadných migracích už vědci leccos ví, snadno se pozorují. Potíže vznikají ve chvíli, kdy se hejna rozpadnou. Sledování jednotlivých příslušníků nějakého druhu hmyzu je v terénu nemožné. Proto přináší práce Wikelskiho a jeho kolegů zajímavé údaje, byť není příliš rozsáhlá.

Vědci odchytili 14 šídel, která pak sledovali po dobu životnosti baterie na vysílače (v nejdelším případě 12 dní) z malých sportovních letadel či ze země. Několik šídel se jim také beze stop ztratilo. Protože pozorování probíhala na podzim na východním pobřeží USA, letěl hmyz za teplem, na jih.

Zdá se, že vážky umí cestovat s rozmyslem. Sledovaní jedinci vzlétali jenom každý třetí den. Na každý den cesty tedy připadaly v průměru dva dny odpočinku. Za šest dní tímto rozvážným tempem šídla urazila v průměru asi 60 kilometrů.

Tato šídla přitom nejsou nejlepšími cestovateli ani ve svém vlastním řádu vážek. Jiné druhy byly zpozorovány stovky kilometrů od pevnin, byť jde pouze o nahodilé záznamy.

Šídlo ovšem necestují rutinně „každý třetí den“. Údaje z vysílačů potvrzují, že velmi dobře vědí jak využívat počasí ve svůj prospěch. Při porovnání údajů z přímých pozorování velkých hejn i vysílačkami vybavených jedinců se zjistilo, že obvykle vylétají po dvou dnech ochlazování. Proč?

Pokles teploty předznamenává příchod studené fronty a s ní souvisejících příznivých větrů vanoucích směrem na jih. V jednu chvíli se tak zvedla do vzduchu šídla na různých místech, aby využila příznivých povětrnostních podmínek. Šídla také necestují za špatného počasí: což podle jejich kritérií je pokaždé, když vane vítr rychlejší než 25 km za hodinu.

Podle Wikelskiho a jeho kolegů lze zjistit množství paralel mezi migračními zvyky šídel a drobných zpěvných ptáků. Vědci vytvořili hypotézu, podle které ptáci „odkoukali“ stěhování od hmyzu. „Možná, že na tomto případu vidíme příklad základních pravidel migrace,“ řekl pro BBC jeden z autorů studie David Willcove.

Jiní vědci jsou poněkud skeptičtější. Jason Chapman například pro internetové zpravodajství časopisu Science řekl, že podobnosti lze vysvětlit i jiným způsobem. Vážky i ptáci například mají dobrý zrak. Proto není divu, že dávají přednost cestování ve dne.

Přesto i on ocenil přínosy nové metody. Ale pro profesora Willcova by možná i to bylo málo. Sní o sledování ve velké rozsahu a už je na orbitě: „Mým snem je, že by signály z vysílačů zachycovaly družice. Pak bychom mohli sledovat ptáky, vážky či sarančata.“