Virtuální létání není obyčejná počítačová hra. Kdo chce létat po síti, musí na výcvik

Je pátek večer a Jakub Zeman mi právě pomáhá poprvé vzlétnout z pražského letiště na okružní vyhlídkový let nad Prahou. „Teď to stočte doleva a hlídejte si výšku,“ radí mi ochotně a ukazuje, který ze stovek tlačítek a ukazatelů mám sledovat. Když po necelých dvaceti minutách vytahuji podvozek, abych za slunečného počasí opět bezpečně přistála na ranveji, cítím se stále trochu v křeči, i když už podstatně méně než při vzletu.

To se ovšem nedá říct o Jakubovi oblečeném v modrobílé pilotní uniformě, který s klidem profesionála mezitím zvládne vyřídit veškerou komunikaci s řídící věží a o chvíli později letadlo podle pokynů z operátora z věže parkuje na správném místě. „Vidíte, jak vám to šlo,“ pochválí mě a začne vypínat a zatahovat jednotlivé kontrolky. Můj první virtuální let je úspěšně u konce.

Letáme i tisíc hodin ročně

Ačkoliv je Jakub pilotem i ve svém profesním životě, od mala má koníček, kterému se věnuje i několik tisíc hodin ročně. Spolu s dalšími kamarády létá takzvaně virtuálně. To znamená, že ačkoliv sedí doma u počítače nebo v leteckém simulátoru, na obrazovce se mu promítá reálné počasí a přes sluchátka se baví s reálnými lidmi z celého světa, kteří jsou k síti připojeni ve stejnou dobu. Jeho let se tak až na devadesát procent blíží realitě. Ve sluchátkách dokonce slyší šum typický pro hovory kabiny s věží, tak jak by zvuk zněl při kterémkoliv běžném letu. Zní vám to neuvěřitelně?

Pokud byste si navíc jako virtuální piloti vytipovali nějaký konkrétní let, třeba vaší oblíbené aerolinky, můžete si ho zaletět přesně tak, jak by se odehrál ve skutečnosti. Stačí si jen v síti nalézt tu správnou virtuální aerolinii, splnit vše potřebné a být ve správný čas na správném místě. „S klukama jsme jednou, my blázni, vstávali ve dvě ráno, abychom si zaletěli ranní let podle reálu,“ vzpomíná na jednu z takových akcí Jakub. 

Virtuální létání ale není obyčejná propracovaná počítačová hra. Každý, kdo se chce k síti připojit a létat si po vybraných destinacích, musí znát veškeré letecké předpisy i způsob, jak vyplnit odletový plán. Jak dlouho výcvik nováčkovi zabere, se sice přesně říct nedá, řádově se ale pohybuje od dvou týdnů po několik měsíců. „Nějaké to elementární létání z bodu A do bodu B se dá zvládnout i za čtrnáct dní, pokud na to máte buňky,“ odpovídá na můj dotaz nadšenec do virtuálního létání kamarád Jakuba Jan Podlipský. „Kolegyně tady ve volných chvílích trénují a už jim to docela jde,“ dodává s úsměvem Jakub.

O tom, že virtuální létání není jen tak ledajaká počítačová hra, svědčí i nutnost naučená pravidla bez výjimek dodržovat. „Je to o zodpovědnosti, každý musí řídit podle reálných předpisů. Pokud se tak neděje, pilota nahlásíme supervizorovi a doporučíme mu, aby podstoupil výcvik. V nejhorším případě ho odpojí ze sítě,“ popisuje Jan, co se čeká pilota, který nastavená pravidla porušuje.

Příprava na vzlétnutí na leteckém simulátoru My Airlines.

Kdo ale k létání přistupuje zodpovědně, tomu síť a simulátor nabízí nejen nevšední zážitky a kamarády, ale také koníčka, který rychle může přerůst v životní styl. Nadšenci do virtuálního létání, kteří se v Česku sdružují do své vlastní letecké divize, se často schází i v reálu, probírají své zážitky nebo organizují hromadné letecké akce.

Ty mají vůbec ve virtuálním létání dlouholetou tradici a menších z nich se můžete zúčastnit téměř každý den. „Když nás letí jeden let třeba deset a vidíme se tam, tak je to úžasný. Máme celkově s klukama skvělou komunitu, příští týden máme třeba sraz na letišti,“ vypráví zapáleně Jakub.

Ty největší akce se pak konají několikrát do roka. Například při letecké události roku s názvem Cross the pond (let přes velkou louži) se letí z Ameriky do Evropy a zpět. „To se najednou sejde třeba 50 000 lidí. Žádat o čas odletu tak musíme i několik týdnů dopředu a pokud to nestihneme, tak máme smůlu,“ popisuje Jakub průběh jedné z nejpopulárnějších akcí virtuálního létání. „Pokud si o čas odletu nezažádáte, tak musíte čekat třeba čtyři hodiny, než vám dají povolení k odletu,“ dodává.

Od záliby k profesi

Snad každý by si přál živit se svým koníčkem a právě Jakub k vysněnému povolání pilota nemá daleko. Studuje leteckou školu a jak sám říká, virtuální létání mu při studiu hodně usnadnilo práci. „Zatím jsem se nemusel učit na žádný z odborných předmětů, všechno jsem to uměl z počítačů,“ popisuje Jakub v čem má oproti spolužákům značné výhody.

A podobnou zkušenost potvrzuje i zakladatel leteckého simulátoru My Airlines Robert Skribuckij, který stejně jako Jakub začínal svoji profesní dráhu přes virtuální piloty. „Díky téhle síti jsem byl úplně v pohodě už od první hodiny a instruktor se divil, kde jsem se to všechno naučil. Člověk uměl počasí, frazeologii a věděl, co ho čeká. To mi později pomohlo i v nějakých krizových situacích,“ povídá upřímně Robert. Simulátor, který na pražské Malé Straně po léta vlastními silami vybudoval, je věrnou kopií boingu 737, a i když zatím není certifikovaný pro profesionální školení pilotů, dle jeho slov už teď slouží začínajícím pilotům k tréninku.

Čím více doplňků, tím větší zábava

Každá zábava něco stojí. V případě virtuálního létání si zájemce musí koupit i několik doplňků, aby zážitek byl opravdu autentický. Podle Jana to navíc často nejsou úplně nízké částky. „Jeden přídavek vás vyjde třeba jako běžná počítačová hra. Letecká komunita je relativně malá, naprogramovat něco takového chce ohromnou dávku času a toho programátora musíte zaplatit,“ odhaluje Jan, proč je létání dražší než jiné počítačové hry.

I přesto se všichni tři shodují, že virtuální létání nabízí oproti jiným počítačovým hrám něco navíc a investovat do ní čas i peníze se jednoznačně vyplatí. Kde jinde se totiž člověk může vžít do situace, při které vzlétá s letadlem na karibském ostrově při reálném hurikánu Irma, který zasáhl východní pobřeží USA v roce 2017. „Zatáhnul jsem klapky, zvednul jsem klapky a ono se to samo vzneslo. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků z létání,“ ukazuje Jan a s mírnými výčitkami dodává, že by se to asi nemělo, ale prostě to chtěl zkusit. 

„Nemůžeme si sice jen tak létat „lážo plážo“ mezi budovami, ale pokud je někdo fanoušek do letectví, je to něco pro něj,“ vypráví dál Jan. „Věřím, že virtuální létání má skutečně co nabídnout a je to více než dobrý start pro někoho, kdo v budoucnu plánuje usednout za knipl,“ uzavírá své povídání Jakub a vypadá, že nejraději by se zase rychle vrátil do kabiny a letěl s kamarády tam, kam ho zrovna napadne.