22. září 2008 21:06 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Visí nad Central Parkem jak netopýr

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Blaine chce v této poloze vydržet 60 hodin. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Blaine chce v této poloze vydržet 60 hodin. | foto: ČTK

NEW YORK Americký iluzionista David Blaine od dnešního rána visí hlavou dolů nad newyorským Central Parkem. Ve výšce 14 metrů nad zemí ho drží ocelová lanka, nejistí ho žádná záchranná síť. V této pozici chce vydržet 60 hodin. Před dalším z jeho riskantních kousků ho však varovali lékaři.

Pětatřicetiletý Blaine již před týdnem přestal jíst, aby se zbavil nadbytečných kilogramů. V hladovce pokračuje i nyní a nebude ani spát. Do vzpřímené polohy se převrátí jen kvůli tomu, aby se napil a aby se jeho krevní oběh mohl na chvíli vzpamatovat.

Blaine visí nad Central Parkem 14 metrů nad zemí hlavou dolů


"Myslím si, že ať se dostaneme do jakékoliv situace, dokážeme se jí přizpůsobit," řekl Blaine ve chvilce, kdy ho kvůli  kontrole vybavení spustili níže k zemi. Z výšky se hodlá snášet i v příštích hodinách a dnech, aby si mohl popovídat se svými fanoušky. Poslední hodiny jeho experimentu bude ve středu vysílat americká televize ve speciálním pořadu s názvem Skok smrti.
 
Blaine visí hlavou dolů ve výšce 14 metrů nad zemí.Lékaři však Blainovým kouskem nijak nadšení nejsou. Upozorňují, že kvůli silnému krevnímu tlaku, kterému jsou v netopýří pozici hlavou dolů vystaveny jeho oči, může oslepnout.

Letos v dubnu pokořil Blaine světový rekord v zadržování dechu. Nedýchat vydržel 17 minut a 4,4 vteřiny. V roce 1999 se nechal na sedm dní pohřbít zaživa na Manhattanu, o rok později vydržel více než 60 hodin "zmražený" v kusu ledu. Mezi jeho nejkontroverznější pokusy patří ten z roku 2003, kdy se nechal zavěsit nad Londýnem ve skleněné krychli. Bez jídla tehdy vydržel 44 dní. Zhubl při tom 30 kilogramů a kvůli podvýživě musel do nemocnice.
Lidovky.cz
  • 3Diskuse




ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra
ZE ŽIVOTA MÁMY: Když nastane noční(ková) můra

Náš syn oslavil první narozeniny a rozběhla se další velká epizoda v jeho i našem životě. Ta měla mít trvání rok a půl. Abych nastínila situaci. Moje máti, a i ta manželova, jsou staré školy s utkvělou představou, že batole by mělo s první sfouknutou svíčkou odhodit pleny. Proto jsem si téměř každý telefonát vyposlechla (moje máti) nebo v každé druhé textovce dočetla (manželova máti), že bychom se už měli na to „lulání“ zaměřit.