Kosmičtí badatelé se v podstatě už dávno shodují v tom, že na Marsu existovaly podmínky pro vznik života. Jenže to bylo před 4,6 miliardy let, kdy se planeta utvořila. Vhodné období trvalo „jen“ 600 milionů roků. Pro vývoj života od primitivního až po inteligentní bytosti to je, podle našich představ, příliš málo. Už robotická vozítka Spirit aOpportunity, která na Marsu přistála v lednu 2004, přinesla dost důkazů, že kdysi to byla teplá a vlhká planeta. Svědčí o tom nerosty, které potřebovaly ke svému zformování dostatek tepla a vody.
Podle NASA je na Marsu tekoucí voda a mohl by tam být i život |
Jenže později se zřejmě začala na planetě projevovat rozsáhlá sopečná činnost. Vychrlená síra postupně zamořila ovzduší i povrch Marsu. K tomu pak planeta ztratila z nějakého důvodu svou atmosféru, která pod sebou zadržovala teplo. Pokud se tedy naMarsu tehdy vyvíjel život, nezbylo z něj dodnes nic. Anebo – a o tom vědci stále spekulují – snad jen nějaké mikroorganismy, které by dokázaly přežít v opravdu velice drastických podmínkách.
Jako vlhnoucí beton
Podstatná pro existenci života je podle našich představ voda. Ta na Marsu je, a v obrovském množství – jenomže v podobě ledových čepiček na obou pólech. Pro živé organismy by však byla zapotřebí v kapalném stavu.
Koncem roku 2006 už NASA zveřejnila družicové snímky kráterů, v jejichž stěnách se v průběhu předchozích sedmi let objevily jakési rýhy. Ve dvou případech byly tyto nové brázdy pokryté něčím světlým. Mohla to tedy – snad – být strouha vytvořená vodou, která vytekla z podzemí a kapalné skupenství si v marsovském chladu chvíli udržela díky vysokému obsahu solí. A pak zamrzla. Takže na snímku by mohl být led, případně vynesená sůl nebo bahno.
Případ odezněl bez definitivního rozřešení. Až toto pondělí přišla NASA s novými důkazy, že na dalších snímcích našla něco podobného – opět jakési strouhy, kterých se dá na svazích najít tisíce a v nichž možná tekla voda. Ne před miliardami let, ale v současnosti. V teplejších obdobích (která na dnešním Marsu představují teploty asi minus 20 stupňů Celsia) strouhy ztmavnou. Když se pak více ochladí (průměrná teplota na rudé planetě je asi minus 60 stupňů Celsia), zase vyblednou. Je to možná podobné proměnám pozemského betonu: když je vlhký, ztmavne, když vyschne, vrátí se k původní barvě.
V tom se žít nedá
Je jasné, že v takových teplotách by nemohla téci normální voda. Experti zNASA proto předpokládají, že musí být nasycena solemi, konkrétně chloristany, které snižují teplotu mrznutí.
K analýze byly použity snímky z kamery s vysokým rozlišením umístěné na americké sondě Mars Reconnaissance Orbiter, která krouží kolem planety od roku 2006. Výrazně přispěla také data ze spektrometru na palubě této sondy, který analyzoval sluneční paprsky odražené od obsahu strouhy a určil v ní soli, jaké se formují jen za přítomnosti vody.
Není však jasné, odkud se voda bere. Možná ji dokáže sůl stáhnout ze zcela nepatrné vzdušné vlhkosti. Anebo prosakuje z podzemí. To druhé by bylo podstatně zajímavější, protože tam by mohla být voda méně slaná. „V tom slaném prostředí, které se objevuje na povrchu, nic živého nemůže přežít,“ konstatuje Christopher McKay, astrobiolog z NASA. V podzemí by to snad mohlo být jiné.
Mikropozemšťané číhají
Nejslibnější strouha byla objevena asi 50 kilometrů od robotického vozítka Curiosity, které nyní na Marsu operuje. Otázkou teď je, jestli by mělo být vysláno tímto směrem. Cesta by mu, při zastávkách pro zkoumání terénu, mohla trvat až několik let. Ale je tu ještě jiný problém.
Posledními přístroji, které dosáhly povrchu planety a byly náležitě sterilovány, takže v nich nemohly přežít žádné pozemské mikroorganismy, byly dvě sondy Viking v roce 1976. Pozdější přístroje, tedy ani robot Curiosity, už neprošly dostatečnou tepelnou sterilací, protože by mohla zničit moderní elektroniku. Takže v nich mohly nějaké pozemské mikroorganismy zůstat. Kdyby se dostaly do vhodného prostředí, mohly by se začít množit. Nikdo samozřejmě nechce nechat na Marsu rozvíjet život ze Země. Takže se uvažuje i o tom, že by se robot Curiosity mohl ke strouze jen přiblížit a sledovat ji nejvýše z dálky.
Za pět let by však měla na rudou planetu zamířit další pohyblivá robotická sonda nazvaná Mars 2020. „Mohla by směřovat do některého z těchto regionů a nést i vybavení, které by dokázalo zjistit přítomnost živých organismů,“ říká vědecký ředitel NASA John Grunsfeld. „Tohle je pro vědeckou komunitu přece jasná priorita.“
