Vůdci s genetickou kvalifikací

O nedostatku vodicích psů pro nevidomé se japonský genetik Hiroshi Suzuki z Veterinární a zemědělské university v Obihiru na ostrově Hokkaidó dozvěděl čirou náhodou. Problém ho zaujal natolik, že se rozhodl přispět k jeho řešení.

Výcvik dobrého psa je dlouhý a náročný, náklady se šplhají v Japonsku až na 2,7 milionu jenů (tj. asi 500 tisíc korun.). A není to problém jenom japonský: v České republice stojí výcvik slepeckého psa průměrně 160 až 180 tisíc korun.

Výsledky přitom nejsou zaručeny. I ze psů těch plemen, která mají pro výcvik na vodící psy talent, absolvuje kurz úspěšně jen každý třetí.

Vodítko pro "slepé" cvičitele

Trénink slepeckého psa vyžaduje spoustu času. Nedá se urychlit metodami sériové výroby, a tak s tím, jak ve vyspělých ekonomikách stoupá cena lidské práce, roste i cena výcviku na úroveň „automobilu střední třídy“. Svůj podíl na vysokých cenách hraje i fakt, že často i pes ze vhodného plemene výcvik prostě nezvládne. Pomoci chce vědec Hiroshi Suzuki, který hledá u psů „vodičské“ geny. Jeho metoda by mohla výrazně snížit množství marného výcviku nevhodných psů, a tím snížit finanční náklady. Genetické testy se totiž vyrábí sériově.

Výběr talentovaného psa je krajně nesnadný. Zvířata s vhodnými vlastnostmi nelze získat dokonce ani křížením psů a fen, kteří úspěšně prošli výcvikem a při plnění náročných úloh vodicího psa se dokonale osvědčili. Ještě před zahájením výcviku jsou všichni psi i feny kastrováni, a jejich dědičné vlohy jsou tak pro potomstvo ztraceny.

Suzuki nejprve mrazil varlata a vaječníky kastrovaných psů. Po dokončení tréninku izoloval z pohlavních žláz spermie či vajíčka nejlepších jedinců a použil je k oplození ve zkumavce. Z takto vzniklých embryí se rodila zvířata s talentem pro úlohu vodicího psa.

Výsledky však Suzukiho nepřesvědčily. Rozhodl se proto pátrat po genech, které dávají psům do vínku vlastnosti vhodné pro vodicí psy. Zatím vyhodnotil DNA dvou stovek zlatých retrívrů a u tří genů našel celkem pět variant, které předurčují zvířata pro úspěšnou dráhu vodicího psa. Jedním je gen COMT, o němž je známo, že se u člověka podílí na celkové náladě.

Psům dávají určité varianty genu COMT schopnost dokonalého soustředění jak při tréninku, tak při následném plnění povinností. Pokud mají psi všech pět příhodných genetických variant, dosahuje jejich úspěšnost při výcviku na vodicího psa 80 procent. Ale i jeden z pěti dědičných znaků je zárukou šedesátiprocentní šance na získání dokonale vycvičeného psího pomocníka.

Suzuki se snaží zjistit, zda jeho poznatky platí i pro psy z jiných populací. Navázal spolupráci s cvičiteli psů ve Finsku a Jižní Koreji a s jejich pomocí hodlá nashromáždit kolekci DNA nejméně tisícovky vodicích psů.

Japonský genetik doufá, že v budoucnu odhalí i varianty genů, které pomohou při výběru ideálních policejních či záchranářských psů. „Jde o zcela nový přístup k řešení tohoto problému,“ ocenil Suzukiho výzkum předseda komory japonských veterinárních lékařů Yoshihisa Yamane. „Doufáme, že díky tomu vyšlechtíme mnohem úspěšnější vodicí psy.“

Někteří odborníci jsou ale k ambiciózním plánům japonského genetika skeptičtí. Upozorňují na fakt, že chování je ovlivněno geny jen zprostředkovaně a s velkou pravděpodobností je určuje vzájemná souhra tisíců genů.

„Hledání vztahů mezi mutacemi genů a osobnostními rysy či typy chování není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát,“ říká japonský genetik Masahari Itokawa, který se zabývá dědičnými základy duševních chorob lidí.