Téměř nic, co o svém životě z dob holokaustu autorka napsala v knize Míša: vzpomínky na dobu holokaustu, není pravdivé, informovala o tom agentura AP. Kniha byla přeložena také do češtiny pod názvem Přežít s vlky.
Misha nežila se smečkou vlků, když prchala před nacisty, neušla přes 3000 km napříč Evropou, aby našla své deportované rodiče, a nezabila v sebeobraně žádného německého vojáka. Dokonce ani není Židovka. Defonsecová, která žije nyní v Massachusetts, v prohlášení vydaném jejím právním zástupcem přiznává, že není Židovkou a že dobu války strávila v Bruselu.
Pravdivá fikce
„Ten příběh je můj. Sice nejde o realitu, ale je to moje realita, můj způsob přežití,“ prohlašuje Defonsecová. „Omlouvám se všem, kteří se cítí být oklamáni. Ale zkuste se vcítit do kůže malé, čtyřleté holčičky, která byla velmi opuštěná,“ dodává. V knize se šestiletá Misha zachrání v roce 1941 před nacisty. Její rodiče jsou deportováni na východ. Nová pěstounská rodina De Wael Mishu pojmenuje Monique a začne ji vychovávat jiným způsobem, než byla doposud zvyklá. Misha je u své nové rodiny nešťastná. Rozhodne se tedy pro útěk a vydá se hledat své skutečné rodiče. Následující čtyři roky cestuje napříč Evropou, přes Jaderské moře se na člunu dostane do Itálie, z Itálie přes Alpy do Francie a zpátky do Belgie.
Na své cestě žije nějakou dobu dokonce se smečkou vlků, zabije německého vojáka, je svědkem transportu Židů v nákladním vlaku na východ, bloudí varšavským ghettem, odkud následně uprchne. Článek v Boston Globe z roku 2001 pravdivost příběhu zpochybnil, ale Defonsecová tehdy trvala na tom, že všechno je pravda.
Misha, nebo Monique
V prohlášení spisovatelky se dále uvádí, že jejím pravým jménem je Monique De Wael. „Ano, mé jméno je Monique De Wael, ale od svých čtyř let jsem se na to snažila zapomenout. Moji rodiče byli zavřeni, starali se o mě můj dědeček Ernest De Wael a můj strýc Maurice De Wael. Posmívali se mi, nazývali mě dcerou zrádce, protože podezřívali mého otce, že začal při mučení ve vězení Saint-Gilles mluvit. Cítím se být Židovkou tak dlouho, jak jen pamatuji...“ „Jsou okamžiky, kdy je pro mě těžké odlišit realitu od svého vnitřního světa,“ dodala.
Nynější přiznání autorky je vyvrcholením týdny trvajícího intenzivního zájmu francouzských a belgických médií, vyvolaného objevením dokumentů dokazujících, že Monique De Wael byla v září 1937 pokřtěna v katolickém kostele v Bruselu a že v letech 1942 až 1943 chodila v Bruselu do základní školy.
Dokumenty sesbírala Sharon Sergeantová, která se zabývá genealogií. Nejtěžší podle jejích slov bylo poskládat vše tak, aby to sedělo.
Misha nežila se smečkou vlků, když prchala před nacisty, neušla přes 3000 km napříč Evropou, aby našla své deportované rodiče, a nezabila v sebeobraně žádného německého vojáka. Dokonce ani není Židovka. Defonsecová, která žije nyní v Massachusetts, v prohlášení vydaném jejím právním zástupcem přiznává, že není Židovkou a že dobu války strávila v Bruselu.
Pravdivá fikce
„Ten příběh je můj. Sice nejde o realitu, ale je to moje realita, můj způsob přežití,“ prohlašuje Defonsecová. „Omlouvám se všem, kteří se cítí být oklamáni. Ale zkuste se vcítit do kůže malé, čtyřleté holčičky, která byla velmi opuštěná,“ dodává. V knize se šestiletá Misha zachrání v roce 1941 před nacisty. Její rodiče jsou deportováni na východ. Nová pěstounská rodina De Wael Mishu pojmenuje Monique a začne ji vychovávat jiným způsobem, než byla doposud zvyklá. Misha je u své nové rodiny nešťastná. Rozhodne se tedy pro útěk a vydá se hledat své skutečné rodiče. Následující čtyři roky cestuje napříč Evropou, přes Jaderské moře se na člunu dostane do Itálie, z Itálie přes Alpy do Francie a zpátky do Belgie.
Na své cestě žije nějakou dobu dokonce se smečkou vlků, zabije německého vojáka, je svědkem transportu Židů v nákladním vlaku na východ, bloudí varšavským ghettem, odkud následně uprchne. Článek v Boston Globe z roku 2001 pravdivost příběhu zpochybnil, ale Defonsecová tehdy trvala na tom, že všechno je pravda.
Misha, nebo Monique
V prohlášení spisovatelky se dále uvádí, že jejím pravým jménem je Monique De Wael. „Ano, mé jméno je Monique De Wael, ale od svých čtyř let jsem se na to snažila zapomenout. Moji rodiče byli zavřeni, starali se o mě můj dědeček Ernest De Wael a můj strýc Maurice De Wael. Posmívali se mi, nazývali mě dcerou zrádce, protože podezřívali mého otce, že začal při mučení ve vězení Saint-Gilles mluvit. Cítím se být Židovkou tak dlouho, jak jen pamatuji...“ „Jsou okamžiky, kdy je pro mě těžké odlišit realitu od svého vnitřního světa,“ dodala.
Nynější přiznání autorky je vyvrcholením týdny trvajícího intenzivního zájmu francouzských a belgických médií, vyvolaného objevením dokumentů dokazujících, že Monique De Wael byla v září 1937 pokřtěna v katolickém kostele v Bruselu a že v letech 1942 až 1943 chodila v Bruselu do základní školy.
Dokumenty sesbírala Sharon Sergeantová, která se zabývá genealogií. Nejtěžší podle jejích slov bylo poskládat vše tak, aby to sedělo.
