Podle Kárycha návrháři reagovali plavkami s rukávy nebo plavkami více zakrývajícími tělo na migrační situaci. „Přišlo se s tendencí zahalování, ale dá se říct, že tento trend byl překvapivě odmítnut. Z hlediska praktičnosti je tam větší spotřeba materiálu, ale je to i otázka pohodlí, protože když člověk vyleze z moře nebo bazénu, nechce mít na sobě mokrý úbor a dlouho schnout,“ uvedl Kárych.
Proto se podle něj neujaly jak jednodílné plavky s dlouhým rukávem, tak úbory více zakrývající tělo, které měly například kalhoty nebo plášť. „Zaujalo to spíš asijský trh, protože například Číňanky dbají na to, aby se k nim nedostalo slunce. Drží se tam stále kult alabastrové pokožky, a proto se nechtějí opálit a schovávají si jak tělo, tak hlavu,“ doplnil Kárych.
Úspěch neslavila ani kolekce plavek v podobě svatebního prádla. „Platí pravidlo, že po vstupu do vody je bílá barva průsvitná. Navíc je i náchylná ke žloutnutí a změní se vlastnosti vzhledu, proto se ani nedalo očekávat, že by se to uplatnilo,“ řekl Kárych.
Oblíbené se staly jednodílné plavky s hluboce prostřiženým dekoltem do písmene V. „Lze je najít v nabídkách všech značek. Je však potřeba říct, že jsou to plavky pro sebevědomé ženy. Vidět můžeme úpravu se šněrováním, síťkou nebo výšivkou, což vyzývavý model přece jen tlumí,“ uvedl Kárych.
Na trhu se uplatnily i plavky se zvýšeným uzavřeným dekoltem a otevřenými zády, plavky s prostřiženými boky, ale také plavky podobající se svůdnému prádlu. Podle Kárycha se totiž prádlo a plavky sbližují, a proto lze i na plavkách najít například krajku.
