Za únavu může i štítná žláza. Příznaky proto nepodceňujte

Cítila jsem se mizerně, jen horko těžko jsem zvládala pracovní povinnosti. Dovlekla jsem se domů a zbytek dne prospala. Neměla jsem ani chuť s někým mluvit po telefonu, popisuje své zdravotní problémy třicetiletá učitelka Hana.

Dlouho své potíže přisuzovala změnám, s nimiž s musela vyrovnat při přechodu na jinou školu. Příčinu zprvu nezjistila ani její praktická lékařka. „Až na radu přátel jsem sama požádala o doporučení k laboratornímu vyšetření štítné žlázy,“ konstatuje Hana.
A rázem bylo jasno. Únavu a rozladěnost měla na svědomí snížená činnost štítné žlázy. Ta bývá důsledkem autoimunitního zánětu, kdy si tělo vytváří protilátky proti vlastní, zdravé tkáni.

„Jde o určitou poruchu v řízení obranyschopnosti. Vzniká zánět, který tkáň poškozuje,“ popisuje internistka Michaela Staňková. Jedním z takových zánětů je autoimunitní tyreoiditida, zánět štítné žlázy. Onemocnění se může projevit zvýšenou nebo sníženou funkcí štítné žlázy, jako v případě učitelky Hany. „Na doporučení endokrinologa jsem začala užívat tablety, chodím na pravidelné kontroly, konečně zase mohu normálně fungovat,“ říká Hana.

Když se bouří hormony

Ženská nemoc, tak o štítnici občas mluví lékaři. Hormony, které tato „šedá eminence“ tvoří a vylučuje do krevního oběhu, působí v organismu jako biokatalyzátory, urychlují či blokují různé metabolické děje. V případě štítné žlázy zásadně ovlivňují průběh nitroděložního vývoje lidského plodu, narozeného dítěte i jeho pozdější vývoj. Po celý život štítná žláza ovlivňuje látkovou výměnu, svalový, nervový, kardiovaskulární a trávicí systém. Její činnost je přímo závislá na optimální dodávce jodu, který ve formě jodidu koncentruje z krevního oběhu a vrací ho periferním tkáním v podobě tyreoidálních hormonů.

Při jejich nedostatku se zpomaluje, při jejich nadbytku naopak urychluje. Podle odhadu odborníků postihuje snížená činnost nenápadného motýlovitého dvojlaloku v hrtanu hlavně ženy, v poměru k mužům 8 : 1. U jiných typů onemocnění štítné žlázy převaha žen nad muži není tak výrazná, což například při zvýšené činnosti štítné žlázy lze vyjádřit poměrem 5 : 1. Nejčastěji dochází k nástupu onemocnění kolem puberty a v těhotenství – v době vzestupu hormonů. „V současné době bohužel zaznamenáváme trend stoupajícího počtu autoimunitních onemocnění u dětí a dospívajících,“ konstatuje Michaela Staňková.

Počet nemocných roste s věkem, u žen nad 50 let postihují různé choroby štítné žlázy podle statistik Světové zdravotnické organizace až 15 procent ženské populace. Lze se tedy domnívat, že každá šestá či sedmá Češka, která překročila padesátku, může mít potíže se štítnicí. Státní zdravotní ústav počty nemocných ani jejich věkový průměr nesleduje, ale zkušenosti oslovených lékařů svědčí o rostoucím počtu pacientek ve středním věku. Stejně jako někdy i několikaměsíční čekací lhůty na vyšetření v ordinacích endokrinologů. „Posledních dvacet let máme zpřesněnou diagnostiku, o štítné žláze se více mluví, snažíme se o osvětu mezi praktickými lékaři, možná i proto stoupá záchyt onemocnění štítné žlázy,“ vysvětluje endokrinoložka Zdeňka Límanová.

Může za to prostředí i geny

Obecné příčiny onemocnění lze hledat v genetických dispozicích nemocných žen, stejně jako ve vnějším prostředí. Vedle úvah o nedostatečném přísunu jodu se mluví o vlivu geologického podloží na aktivitu štítné žlázy v některých oblastech Česka. Pravděpodobně činnosti štítnice nesvědčí hormony, které se do lidského těla dostávají prostřednictvím některých potravin. Diskutuje se také o odkládání těhotenství do pozdějšího věku.

„Vliv hormonální antikoncepce nikdy nebyl prokázán, naopak jsou studie, které prokazují opak. Také si nemyslím, a dělali jsme před časem na toto téma studii, že by častější výskyt poruch štítné žlázy u těhotných žen mělo na svědomí posunování věku, kdy se ženy rozhodnou mít dítě,“ říká docentka Límanová. „Vezmu to z jiného konce – příčinou sterility je onemocnění štítné žlázy zhruba v patnácti procentech. Když jsou ženy léčeny, mají čtyřikrát lepší výsledky při otěhotnění a donošení plodu,“ konstatuje docentka Límanová.

I když praktická lékařka měla projevit více iniciativy při hledání příčin zdravotních potíží učitelky Hany, diagnostika je v prvotní fázi onemocnění obtížná. Vždycky je však důležitá rodinná anamnéza. Ta může praktickému lékaři hodně napovědět. „Náchylní na onemocnění štítné žlázy jsou diabetici 1. typu, jde až o třetinu případů, a samozřejmě lidé s výskytem onemocnění štítné žlázy v rodině,“ vysvětluje doktorka Staňková. Činnost štítnice mohou nepříznivě ovlivnit i léky, například cordaron neboli amiodaron, lék na poruchy srdečního rytmu, který má vysoký obsah jodu. „Asi u deseti procent lidí, kteří tento lék berou, se štítná žláza může vychýlit. Kardiologové jsou opakovaně upozorňováni, že jeho používání může mít dopad na funkci štítné žlázy,“ podotýká docentka Límanová.

Deprese nebo podrážděnost

Problémy se sníženou funkcí štítné žlázy se projevují velmi různorodě, především však únavou, hubnutím, padáním vlasů, zimomřivostí nebo návaly horka či bušením srdce. Roli hraje i psychika, nemocní mohou trpět depresemi. U starších žen, po šedesátce, ukazuje na problémy se štítnicí pobledlá pleť, snížená mimika, suchá kůže. Tyto příznaky lze však zaměnit za známky stáří. Naproti tomu zvýšená produkce hormonů štítné žlázy vede k podrážděnosti, nespavosti, provází ji pocity horka, pocení, časté jsou průjmy.

Později se objevuje svalová slabost, nemocný člověk obtížně nastupuje do autobusu či tramvaje, jde do schodů. V některých případech se objevují oční příznaky – pálení v očích, slzení, poruchy vidění nebo vystupování očních bulbů. Odborné prameny uvádějí, že sníženou funkci štítné žlázy má zhruba pět procent populace, naproti tomu zvýšenou funkci jedno procento. Zvýšená funkce štítné žlázy se upraví léky nebo operací, léčba snížené funkce je však doživotní, většinou nastupuje hormonální terapie. „Léčba je poměrně snadná a řada lékařů z jiných oborů si myslí, že ji zvládne.

Jenže je třeba ji dělat velice citlivě. Protože pochopitelně ten, kdo problematice nerozumí dobře, může uškodit,“ říká docentka Límanová. „Stále se vedou diskuse, jak moc léčit, koho léčit a koho neléčit. Není možné dát šmahem všem lidem, kteří mají odchylný laboratorní nález, okamžitě hormonální léčbu. Něco jiného jsou lidé starší, něco jiného mladé ženy, které plánují těhotenství, něco jiného jsou lidé, kteří se například léčí se srdcem,“ uzavírá docentka Zdeňka Límanová. Ke každému pacientovi se musí přistupovat individuálně.