Neznámý písař použil "abecedu" složenou z dvaceti "písmen" a zapsal… Co vlastně? To nikdo netuší. Datování pergamenu na urychlovači na University of Arizona odkázalo některé teorie o vzniku záhadné knihy do říše zkazek, ale obsah rukopisu stále halí záhada.
Osmnáct let marného luštění
Americký antikvář polsko-litevského původu Wilfrid Voynich koupil zvláštní středověkou knihu v roce 1912 v Itálii. V současné době je tento tzv. Voynichův rukopis uložen na Yaleově univerzitě v Beineckeově knihovně vzácných knih a rukopisů pod kódovým označením "Beinecke MS 408".
Historie jedinečné knihy je však nerozlučně spjata s rudolfínskou Prahou. Dopis, který našel Wilfrid Voynich vložený v rukopisu, jasně dokazuje, že knihu vlastnil pražský vědec a lékař Jan Marek Marci a v roce 1665 ji poslal do Říma svému příteli Athanasiu Kircherovi. Marci zdědil knížku po spřízněném alchymistovi Jiřím Barešovi. Ten ji získal od Jakuba Horčického z Tepence, jehož jméno bývalo uvedeno na prvním pergamenového listu knihy, než je kdosi vyškrabal.
Starší osudy knihy obestírá záhada. Marci psal Kircherovi, že knihu koupil od blíže neuvedeného majitele císař Rudolf II. Prý za ni zaplatil 600 dukátů ve víře, že kniha je dílem anglického učence Rogera Bacona.
Voynich strávil marným luštěním textu záhadného rukopisu osmnáct let života a umíral s vědomím, že se nikdy nedozví, co se v knize skrývá. Po Voynichovi si na rukopisu vylámala zuby elita kryptografie první i druhé světové války.
