V Arábii a na Sahaře by měla vyrůst pole zrcadel, která by soustředila sluneční záření a získané teplo by se využívalo k výrobě elektřiny. Speciální kabely pak by převáděly stejnosměrný elektrický proud o vysokém napětí přes Středozemní moře do Evropy.
„Technologie potřebná k realizaci projetu DESERTEC je už k dispozici a může Evropě poskytnout prakticky neomezené množství levné energie, při jejíž výrobě nevzniká oxid uhličitý,“ řekl jeden z duchovních otců projektu německý fyzik Bernard Knies ze společnosti TREC. Poukázal přitom na fakt, že vysokonapěťové kabely pro přenos stejnosměrného proudu již spojují Nizozemsko s Norskem a sluneční elektrárna o výkonu 10 megawattů pracuje od roku 1982 v kalifornské Mohavské poušti.
Evropská unie se zavázala, že bude do roku 2020 vyrábět 20 % energie z obnovitelných zdrojů, a tak by se mohlo zdát, že DESERTEC je přesně tím, co potřebujeme. Kritici ale považují cenu projektu 400 miliard eur za neúnosnou. Vyrobená energie by byla tak drahá, že by nemohla konkurovat cenám energie vyrobené např. spalováním hnědého uhlí. Evropa by se také znovu stala energeticky závislou na zemích Arabského poloostrova a severní Afriky. Mnozí poslanci Evropského parlamentu proto upřednostňují vizi výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na území EU.
Ani historické zkušenosti projektu DESERTEC příliš nenahrávají. Prototyp elektrárny tohoto typu postavil americký vynálezce Frank Shuman v Egyptě už v roce 1913. Koncepce výroby elektřiny teplem získaným soustředěním slunečních paprsků se však neujala.
Německé ministerstvo životního prostředí přesto vidí v projektu DESERTEC velkou šanci na splnění závazku, podle kterého bude Německo v roce 2050 vyrábět plnou polovinu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. V roce 2003 proto zadalo společnosti TREC za úkol prověřit možnosti transportu energie ze severní Afriky do Evropy.
Experti TREC došli k závěru, že síť potřebných vysokonapěťových kabelů by bylo možné vybudovat do roku 2050. Stála by 45 miliard euro. Na základě tohoto doporučení se projektu dostalo podpory od některých členů vlády (podrobněji viz LN 26. 11. 2007).
DESERTEC se neomezí na výrobu elektřiny ze sluneční energie. V Evropě, Africe a Arábii má vzniknout síť elektráren, které budou využívat i geotermální energii, vítr či biomasu. Základem však budou elektrárny, které ohřejí speciální kapalinu slunečním zářením a získané teplo pak využijí k pohánění turbín.
Jordánský princ žádal poslance Evropského parlamentu o 10 miliard euro na financování sedmiletého vývoje slunečních elektráren a o politickou záštitu. Parlament požádal DESERTEC, aby připravil krátkodobý projekt, který by demonstroval možnosti návrhu. Sluneční energie se může prosadit i bez podpory EU. V Nevadské poušti v USA se staví sluneční elektrárny s celkovým výkonem 1000 megawattů a elektrárny o pětkrát vyšším výkonu se projektují.
„Technologie potřebná k realizaci projetu DESERTEC je už k dispozici a může Evropě poskytnout prakticky neomezené množství levné energie, při jejíž výrobě nevzniká oxid uhličitý,“ řekl jeden z duchovních otců projektu německý fyzik Bernard Knies ze společnosti TREC. Poukázal přitom na fakt, že vysokonapěťové kabely pro přenos stejnosměrného proudu již spojují Nizozemsko s Norskem a sluneční elektrárna o výkonu 10 megawattů pracuje od roku 1982 v kalifornské Mohavské poušti.
Evropská unie se zavázala, že bude do roku 2020 vyrábět 20 % energie z obnovitelných zdrojů, a tak by se mohlo zdát, že DESERTEC je přesně tím, co potřebujeme. Kritici ale považují cenu projektu 400 miliard eur za neúnosnou. Vyrobená energie by byla tak drahá, že by nemohla konkurovat cenám energie vyrobené např. spalováním hnědého uhlí. Evropa by se také znovu stala energeticky závislou na zemích Arabského poloostrova a severní Afriky. Mnozí poslanci Evropského parlamentu proto upřednostňují vizi výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na území EU.
Ani historické zkušenosti projektu DESERTEC příliš nenahrávají. Prototyp elektrárny tohoto typu postavil americký vynálezce Frank Shuman v Egyptě už v roce 1913. Koncepce výroby elektřiny teplem získaným soustředěním slunečních paprsků se však neujala.
Německé ministerstvo životního prostředí přesto vidí v projektu DESERTEC velkou šanci na splnění závazku, podle kterého bude Německo v roce 2050 vyrábět plnou polovinu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. V roce 2003 proto zadalo společnosti TREC za úkol prověřit možnosti transportu energie ze severní Afriky do Evropy.
Experti TREC došli k závěru, že síť potřebných vysokonapěťových kabelů by bylo možné vybudovat do roku 2050. Stála by 45 miliard euro. Na základě tohoto doporučení se projektu dostalo podpory od některých členů vlády (podrobněji viz LN 26. 11. 2007).
DESERTEC se neomezí na výrobu elektřiny ze sluneční energie. V Evropě, Africe a Arábii má vzniknout síť elektráren, které budou využívat i geotermální energii, vítr či biomasu. Základem však budou elektrárny, které ohřejí speciální kapalinu slunečním zářením a získané teplo pak využijí k pohánění turbín.
Jordánský princ žádal poslance Evropského parlamentu o 10 miliard euro na financování sedmiletého vývoje slunečních elektráren a o politickou záštitu. Parlament požádal DESERTEC, aby připravil krátkodobý projekt, který by demonstroval možnosti návrhu. Sluneční energie se může prosadit i bez podpory EU. V Nevadské poušti v USA se staví sluneční elektrárny s celkovým výkonem 1000 megawattů a elektrárny o pětkrát vyšším výkonu se projektují.
