Zapomenuté Velikonoce. Symbol nového života i medový zrádcův provaz

Z pohledu na regály supermarketů se zdá, že Velikonoce jsou svátky čokolády a plastových dekorací. Z původních tradic jako by zůstala jen pomlázka a malovaná vejce – i ta často koupená v obchodě už nazdobená. České Velikonoce však mívaly zcela jinou podobu, mnohem barvitější a rozmanitější. Část málem zapomenutých tradic znovu ožívá, i když v pozměněné podobě, třeba na farmářských trzích nebo v kuchyních gastronomických nadšenců.

Vedle duchovních rituálů bylo dobré jídlo vždy součástí nejdůležitějších křesťanských svátků v roce. Oproti dnešní zrychlené době se při přípravě pokrmů nepospíchalo a právě tenhle aspekt Velikonoc se vrací snad nejsilněji. Aspoň o svátcích si lidé chtějí na vaření vyšetřit čas, který během všedních dní nenacházejí.

„Na velikonoční speciality by se nemělo spěchat. Vždyť je slavíme jen jednou do roka. Tabu by proto měly být veškeré náhražky a instantní suroviny a do popředí by se naopak měly dostat kvalitní a poctivé ingredience,“ říká Jiří Málek, zakladatel sítě farmářských obchodů Náš grunt. A nezáleží na tom, zda moderní Velikonoce spojíte s tradicemi třeba v podobě vaječné omelety s kozím sýrem a čerstvými bylinkami, nebo domácího mazance z poctivého másla a vajíček od slepic ve volném výběhu. To hlavní je nespěchat a aspoň na okamžik se zastavit.

Bylinky z babiččiny zahrádky Spolu s kvalitními a poctivě připravovanými surovinami se do kuchyní vracejí čerstvé sezonní bylinky, jež nahrazují nejrůznější dochucovadla a které bývaly běžnou součástí jarního jídelníčku předků.

„Na farmářské trhy vozíme kerblík, který vzhledem připomíná drobnou petrželku a chutí anýz,“ říká Kristýna Soukupová, která stojí za projektem Květuščina zahrádka. Pod tímto názvem dodává na farmářské trhy v Praze nejen různá pesta, ale také čerstvou bazalku, šalvěj, tymián, oregano, saturejku, libeček nebo rozmarýn. Pro dnešní dobu překvapivou součástí velikonočních pokrmů podle ní byly také mladé kopřivy. „Bylinky, které naši předci jedli, dnes považujeme za plevel a ani nás nenapadne je ochutnat, což je škoda,“ říká Soukupová. Kopřivy lze přidat například do velikonoční nádivky, ale také je upravit podobně jako špenát. Stačí je jen nakrájet a pár minut povařit. Při přípravě nádivky je zase spaříte horkou vodou. Jíst je syrové není zrovna nejlepší nápad, protože jejich žahavé látky mohou nepříjemně popálit jazyk a sliznici v ústech.

Využití v kuchyni najdou i pampelišky, a to jak jejich drobné lístky, tak větší listy. Svou nahořklou chutí smetánka lékařská připomíná čekanku nebo třeba rukolu. Překvapivou součástí jarři ního salátu se může stát i bršlice kozí noha, což je jinak velmi odolný plevel.

„Často se nám na trzích stává, že přivezeme bylinky, které lidé vůbec neznají a neumí si představit, že by je jedli. O to jsou pak překvapenější, když je okusí a přijdou jim na chuť,“ říká Soukupová.

Do běžné nabídky farmářských trhů se už dostala další jarní bylinka – medvědí česnek, přesněji jeho sytě zelené listy. „Medvědí česnek se dá použít pod maso při pečení, ale chutná i čerstvý. Sama ho mám nejraději na chleba s máslem,“ doporučuje bylinkářka.

Právě farmářské trhy jsou spolu s obchody s poctivými potravinami zdrojem kvalitních surovin pro velikonoční speciality. „Na trzích bude před Velikonocemi k dostání všechno, co se svátky jara souvisí a co se dá využít nejen v kuchyni,“ přibližuje Lenka Dvořáková, která se v rámci sdružení Archetyp podílí na organizaci pražských farmářských trhů Náplavka a Jiřák.

V prodeji budou vajíčka z volného chovu, bylinky včetně kopřivy, jehněčí maso, uzené maso, poctivé mazance i marmelády a džemy. Na Velký pátek, 3. dubna, a na Bílou sobotu, 4. dubna, trhy doplní různé rukodělné velikonoční výrobky spolu s živou hudbou. Chybět nebudou ani dekorace od tradičních českých řemeslníků, třeba pomlázky, kraslice i vajíčka zdobená drátkováním. Místo zajíčka beránek Kromě vaření se v posledních letech oživují i staré velikonoční tradice, případně se obohacují o zvyky z jiných kultur.

Třeba takové barvení vajíček, nejviditelnější symbol svátků. Lidé dnes s oblibou sahají po dávných postupech za použití přírodních surovin. Kdysi se barvilo pomocí cibule, červené řepy nebo bylinek, jež vajíčkům dodaly červené, žluté a hnědé odstíny – těm se proto přisuzovaly pozitivní vlastnosti. Naopak modrá barva byla zcela zapovězena jako zdroj neštěstí. Naši předci vycházeli z toho, že člověk před smrtí zmodrá, a proto se vajíčka na modro nebarvila.

Beránek Boží V hebrejském kontextu symbolizují ovce Izraelitu jako člena „božího stáda“ a židovský bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí. Při židovských svátcích pesach se zabíjel beránek na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví a jeho maso se pojídalo. Dnes se kloníme k pečenému piškotovému nebo kynutému beránkovi. Čerstvé pečivo i kvalitní maso Doplnit zásoby před velikonočními svátky je nezbytnost. Na velký nákup se můžete vydat třeba do hypermarketů Globus. K tradiční velikonoční nabídce patří třeba máslový mazanec s rozinkami, který je vyroben z mouky od českých mlynářů, nebo skutečné uzené, jež je uzené na bukovém dřevě, a nikoliv vařené. Maso pochází z prověřených českých chovů a je zpracováváno přímo v řeznictví, které je součástí všech obchodů Globus.

Dnes jsou přijatelné všechny barevné varianty a způsoby zdobení. Kdo chce, může mít vajíčka mramorovaná, s kovovým leskem, perleťová nebo třeba v košilce. Právě to je jeden z moderních trendů. Stačí vajíčka „obléknout“ do košilky, zalít horkou vodou a obrázek se srazí a přilne ke skořápce.

Ze zahraničí pronikají novější symboly – apříklad zajíček, který je v současnosti považován za jednoho z nejvýraznějších zástupců zvířecí říše spojených se svátky jara. „Velikonoční zajíček je v našem prostředí cizorodý a začal se uplatňovat díky německému vlivu teprve v nedávné době,“ vysvětluje etnograf Luboš Kafka, který působí v Etnologickém ústavu Akademie věd ČR.

Postupně se rozšiřuje také schovávání a hledání vajíček, kterého se účastní děti na velikonoční pondělí. Jde přitom o typickou zábavu anglosaských zemí. K původním tisíce let starým velikonočním symbolům patří beránek, který náleží jak ke křesťanské, tak židovské podobě svátků. Rituál obětování beránka měl zajistit odpuštění hříchů. Křesťanství pak přineslo beránka jako symbol obětování Ježíše Krista i jeho vzkříšení.

Statek mezi paneláky Velikonoce byly v minulosti chápány mimo jiné jako oslava příchodu nového vegetačního období a lidé se snažili přírodu pomocí různých zvyků ovlivnit tak, aby práce na polích probíhaly hladce a budoucí úroda byla co možná nejhojnější.

„Značná část těchto obyčejů byla spojena s hospodářstvím – měly zabezpečit a ochránit budoucí úrodu, zdraví hospodářských zvířat a lidí. Pro Velikonoce bylo příznačné obřadní umývání v tekoucí i studniční vodě, koledování se zelenou ratolestí, vzájemné obdarování a štědrost,“ přibližuje Kafka.

Dnešní podoba Velikonoc je sice dost odlišná, ale probouzení se přírody stále patří k silným motivům. V moderní době to znamená, že se městské děti mohou osobně setkat s dříve běžnými domácími zvířaty. Například v pražském středisku ekologické výchovy Toulcův dvůr, což je stará zemědělská usedlost, obklopená panelákovým sídlištěm.

„Chceme do města vracet tradice řemeslných jarmarků z přelomu 19. a 20. století,“ vysvětluje Marie Moravcová, hlavní koordinátorka akcí pro veřejnost. Zdejší velikonoční jarmark už má dvacetiletou tradici.

„Velikonoce spojujeme s vítáním jara. Od pradávna to byla oslava slunce a probouzející se přírody, a tak vynášíme zimu v podobě slaměné baby, kterou nakonec hodíme zapálenou do potoka,“ přibližuje Moravcová. Ke zdejšímu velikonočnímu programu patří pletení pomlázek, výroba píšťalek z bezových dřívek, sestavení řehtaček nebo zdobení vajíček mnoha různými technikami. „Přichází k nám hlavně maminky s dětmi, které si mohou něco vytvořit, aniž by si doma udělaly nepořádek. Od nás si odnášejí vlastnoručně zdobená vajíčka,“ dodává.

Toulcův dvůr je původní zemědělská usedlost, a tak k ní přirozeně patří i původní plemena hospodářských zvířat. Chovají tam slepice, králíky, husy, kachny, prasata, ovce, kozy, krávy i koně. „Myslím, že oslavy Velikonoc se stále víc přesouvají ven, kde se lidé potkávají s přáteli. Pokud máte děti, je to silná motivace k tomu, vracet se k tradicím,“ uzavírá Moravcová.

Velikonoce u sousedů

Zvyky, které v Česku už vymizely, se stále zachovávají v sousedním Polsku. „V Polsku na Bílou sobotu lidé přinášejí do kostela nazdobené košíky naplněné vajíčky, chlebem, sladkostmi, solí, křenem a uzeninami,“ popisuje Teresa Mokrysz, majitelka koncernu Mokate, ovládajícího část trhu s kávou a čajem. Její předci přišli do Polska z české Dobré, a tak její Velikonoce spojují tradice obou národů. „Obsah košíků se může lišit – lidé do nich vkládají i to, co je pro ně důležité. U horalů je to kousek sýra, u moře ryby, u včelařů med. A protože celá naše rodina je spojena s výrobou čaje a kávy, pak ani ony nebudou v našem košíku ‚se svěceným‘ chybět,“ usmívá se Mokrysz. Kněz v kostele posvěceným pokrmům požehná a tím ukončí období půstu. Jídlo se pak použije k přípravě slavnostní tabule na Boží hod velikonoční.