Na zveřejňování svých snímků na sociálních sítích má vypracovanou strategii, jejíž součástí je i pečlivé načasování, kdy novou fotku vložit, aby dostala co nejvíc statusů „to se mi líbí“. A pokud jich získá méně než 600, smaže ji.
„Když nahraju novou fotku, během první minuty nebo dvou dostanu nějakých sto palců nahoru. To miluju, tyhle chvíle, kdy se mi telefon doslova zblázní. Je to úžasné,“ řekl Junaid.
Skrytá cena selfie turistiky. Co jsou lidé ochotni udělat pro dobrou fotografii? |
Podle nedávné studie je posedlost pořizováním selfíček skutečnou psychickou závislostí, které dali vědci označení selfitida. Odborníci z Nottingham Trent University (NTU) a z indické školy managementu TSM uvedli, že nutkání pořídit si selfie a nahrát ho na sociální sítě víckrát než šestkrát za den, už představuje chronickou selfitidu.
Sám Junaid připouští, že jeho nutkání pořizovat selfie vede ke střetům s jeho milovanými a blízkými. „Co chvíli od nich slyším: ‚Nemůžeš se jít najíst, místo aby ses fotil?‘ A já odpovídám: Ne, přece jsem se nechystal tři hodiny zbytečně. Tak proč bych si nemohl udělat fotku?“ Negativní komentáře pod jeho fotografiemi už ho prý nemrzí, tak jako dřív, ale připouští, že pod tlakem sociálních médií podstoupil několik operativních úprav svého obličeje.
„Před pár lety jsem takhle nevypadal. Byl jsem zvyklý na svou přirozenou podobu. Ale s posedlostí sociálními médii přišla i touha vylepšit svůj vzhled. Nechal jsem si potáhnout zuby umělou sklovinou, vyplnit bradu, tváře, vylepšit linii brady a rty, nechal jsem si vstříknout botox pod dolní oční víčka, vytetovat obočí a hloubkově zmrazit tukové buňky,“ vypočítává Junaid.
Tento mladík z Essexu si prý uvědomuje, jak negativní dokážou být sociální média, ale nebere je příliš vážně. „To, co vidíte na sociálních sítích, není pravda,“ říká. „Pokud je využíváte správným způsobem, je to zábava. Ale nesmíte je nechat, aby vás začala ovlivňovat, protože pak se začnete snažit být na instagramu někým jiným, než doopravdy jste - a to za to nestojí.“ Třiadvacetiletý Danny Bowman byl posedlý nahráváním selfíček na sociální sítě, když byl teenager. „Chtěl jsem zapadnout a měl jsem pocit, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je dobře vypadat,“ říká.
Focení deset hodin denně
Proto si začal pořizovat selfie, a pak na nich hledat vlastní nedostatky - které pokaždé objevil. A z tohoto procesu se stal ďábelský začarovaný kruh. „Opakovalo se to pořád dokola. Trávil jsem den co den deset hodin denně před zrcadlem pořizováním selfíček,“ dodal.
Když mu bylo 16 let, pokusil se o sebevraždu. Skončil v léčebně, kde mu zjistili poruchu vnímání vlastního těla. Nyní je přesvědčený, že k ní podstatnou měrou přispěla právě sociální média.
Danny nyní studuje na univerzitě a zároveň pomáhá mladým lidem s psychickými zdravotními problémy. „Fotografie, které teď nahrávám na instagram, nejsou selfíčka, ale snímky, na kterých mluvím s lidmi, nebo jim přednáším. Naplňuje mě to podstatně víc, než kdybych zveřejňoval selfie, žebral o pozornost a doufal, že získám nějaký počet lajků,“ dodal Danny.
