Tvrdí to tým kolem Daniela Goldreicha z McMasterovy univerzity v kanadském Torontu v článku zveřejněné časopisem Journal of Neuroscience.
Vědci změřili povrch ukazováčku stovky studentů, a poté zkoušeli jejich hmat. Předložili jim řadu povrchů s různě silnými rýhami. Studenti měli určit, který povrch se jim na dotek už zdá hladký. V tu chvíli totiž receptory na jejich prstech již rýhy prostě "nevidí". Muži v průměru cítili rýhy široké 1,59 milimetru, zatímco ženy 1,41 milimetru.
Ale tento rozdíl byl dán jenom velikostí prstů, nikoliv pohlavím. Ve skupině mužů i žen platila stejná závislost: s nárůstem plochy ukazováčku se snižovala jeho rozlišovací schopnost. A to o 0,25 milimetru na jeden čtvereční centimetru povrchu prstu navíc.
Kanadská skupina nemá žádné údaje, které by přesně dokázaly příčinu tohoto jevu popsat. Ve svém vysvětlení vycházejí z analogie s potními kanálky. Ty jsou na menších prstech blíže k sobě. Goldreich s kolegy se domnívají, že podobné by to mohlo být i v případě hmatových receptorů. Na menších prstech jsou receptory blíže a dokáže tedy zachytit menší předměty.
