Za pokojových teplot vznikají organické peroxidy, které se při vyšších teplotách rozkládají a následně oxidují další organické složky. Převažujícím „produktem“ jsou pak asi do 250 °C karbonylové skupiny.
Při teplotách nad 150 °C reaguje většina uhlí se vzdušným kyslíkem právě na karbonyly. Uhlí touto reakcí s kyslíkem zvětšuje svou hmotnost o 0–4 % (podle typu uhlí). Teprve při vyšších teplotách začíná samotné hoření.
Prakticky všechny probíhající oxidace, včetně nízkoteplotních, jsou exotermické – to znamená, že se při nich uvolňuje teplo. Pokud nastávají za vhodných podmínek (dostatečný rozsah oxidace a nedostatečný odvod tepla), pak se teplo hromadí a uhlí se samovolně zahřívá, což může nakonec vyústit až v jeho vznícení.
Důležitý je také správný obsah vlhkosti. Voda totiž přes své vodíkové můstky pomáhá přenášet elektrony během těchto oxidačních reakcí – podobně jako třeba při korozi železa. U suchého uhlí proto samovznícení prakticky nehrozí, jelikož oxidace je pomalá. Hodně vody naopak funguje už jako „hasivo a chladivo“. Pro samovznícení uhlí tedy existuje určitá optimální vlhkost.
Zeptejte se vědcůNeumíte si vysvětlit některé zákony přírody? Zajímá vás proč je obloha modrá, nebo proč si sova nemůže ukroutit krk? Zeptejte se vědců prostřednictvím rubriky serveru Lidovky.cz. Otázky posílejte na e-mail internet@lidovky.cz a do předmětu napište: otázka pro vědce a nebo položte otázku přes Twitter s hashtagem #otazkaprovedce. |
