Jejich lebka – nebo spíše lebeční skelet – je chrupavčitá, v podobě tyčinkovitých útvarů podél nervové trubice a chordy (hřbetní struny). Tyčinkovité struktury jsou doplněny o pouzdra, ve kterých jsou ve směru od přední části hlavy uloženy čichové, zrakové a sluchové orgány. Na ně ještě navazují žaberní chrupavky.
K nejstarším dochovaným nálezům živočichů s lebkou patří zástupci rodu Metaspriggina z burgesských břidlic (období středního kambria, stáří zhruba 505 milionů let).
Postupným srůstáním jednotlivých pouzder vznikla nejdříve chrupavčitá lebka, kterou nacházíme u paryb a vymřelých rybovitých obratlovců ze skupin pancířnatých a trnoploutvých. Později se u ostatních čelistnatců vyvinula lebka kostěná.
Na stavbě lebky čelistnatých obratlovců se podílejí také dermální kosti (ploché kosti, jež se tvoří v hlubších vrstvách kůže, nikoliv z chrupavek) a kosterní aparát žaberních oblouků – z něj vznikají čelisti.
Zeptejte se vědcůNeumíte si vysvětlit některé zákony přírody? Zajímá vás proč je obloha modrá, nebo proč si sova nemůže ukroutit krk? Zeptejte se vědců prostřednictvím rubriky serveru Lidovky.cz. Otázky posílejte na e-mail internet@lidovky.cz a do předmětu napište: otázka pro vědce a nebo položte otázku přes Twitter s hashtagem # otazkaprovedce. |
