Živiny nutné pro růst jsou totiž v půdě často vázány ve formě obtížně rozpustných anorganických sloučenin, případně v organických látkách. Manipulace s vlastnostmi půdy je vhodným nástrojem, jak živiny uvolnit do půdního roztoku a učinit je dostupnými pro kořenový systém.
Rostliny například vylučují protony, které půdu v blízkosti kořene okyselují. Určité živiny (mimo jiné fosfor či železo) se po okyselení stávají přístupnějšími a mohou být lépe využity. Kořeny uvolňují také krátké organické kyseliny, třeba citronovou nebo jablečnou. Ty slouží jako takzvaná chelatační činidla – vyvazují živiny z jejich chemických vazeb v půdě.
Některé rostlinné druhy dokonce tvoří zvláštní kartáčkovité kořeny (kořenové klastry), jež se specializují na produkci protonů a organických kyselin. Jde o vynikající přizpůsobení pro život na stanovištích s velmi chudou půdou. Další skupinou chelatačních látek jsou takzvané fytosiderofory trav. Tyto atypické aminokyseliny vytvářejí v půdě komplexy se železem. Rostlina pak dokáže komplexy přijmout a zužitkovat pro růst.
Protony či organickými kyselinami však přehled zdaleka nekončí. Kořeny uvolňují do půdy rovněž fenolické sloučeniny – a dokonce enzymy (fosfatázy, fytázy) schopné štěpit půdní organické látky a uvolňovat z nich velmi žádaný fosfor. Součástí kořenových exudátů (výměšků) jsou také cukry, které chemismus půdy ovlivňují nepřímo. Poskytují totiž zdroj uhlíku a energie pro mikroorganizmy kolonizující povrch kořene i přilehlou půdu.
Jiným zajímavým příkladem interakce s okolím je okysličování půdy kořeny mokřadních rostlin. Zaplavený sediment je prostředí značně nepříznivé pro kořeny. Strádají zde nedostatkem kyslíku i toxickým působením redukovaných sloučenin, běžně přítomných v mokřadních usazeninách.
Zeptejte se vědcůNeumíte si vysvětlit některé zákony přírody? Zajímá vás proč je obloha modrá, nebo proč si sova nemůže ukroutit krk? Zeptejte se vědců prostřednictvím rubriky serveru Lidovky.cz. Otázky posílejte na e-mail internet@lidovky.cz a do předmětu napište: otázka pro vědce a nebo položte otázku přes Twitter s hashtagem # otazkaprovedce. |
Mokřadní druhy problém vyřešily transportem kyslíku z atmosféry spojitým systémem vzdušných kanálů uvnitř svého těla. Část přepravovaného kyslíku není spotřebována pro metabolizmus kořenů, uniká z nich do půdy a okysličuje ji. Toto okysličení snižuje výskyt toxických redukovaných látek v těsné blízkosti kořene, čímž jej částečně chrání proti poškození.
Lze tedy říci, že rostliny rozhodně nejsou pasivními hráči odkázanými na podmínky prostředí. Naopak s okolím čile interagují a změnami růstu i metabolizmu optimalizují využití zdrojů.
