Jak žaludek, tak střeva se trvale stahují (tzv. peristaltika) – tu rychleji, tu pomaleji, aby se potrava promísila s trávicími enzymy a postupně prošla až do konečníku. Kdybychom poslouchali střeva fonendoskopem, slyšeli bychom slabé zvuky, jako když řezník plní jitrničky prejtem se vzduchovými bublinami.
I v úplně prázdném žaludku je svalovina stěny čas od času pobídnuta k pohybům autonomními nervy, a tím nám dává spolu s pocitem hladu hlasitě najevo, že by nebylo špatné něco sníst. Škrundavý zvuk vydává asi 50mililitrová vzduchová bublinka, která se při stazích přemisťuje přes zúžená místa v žaludku. Jde o spolykaný vzduch, protože při jídle pozřeme i jisté množství vzduchu, které kojenci i dospělí po chvíli téměř povinně odstraňují říháním, jinak by nás mohlo bolet břicho.
ZEPTALI JSME SE VĚDCŮ: |
Také větší produkce slin může způsobit polykání vzduchu (tzv. aerofagii), někdy jen do jícnu, jindy do žaludku. Dochází k němu i při peptickém žaludečním nebo dvanáctníkovém vředu, při kouření, žvýkání žvýkaček, když se nám chce zvracet nebo když máme potíže se špatně fixovaným umělým chrupem.
Zpětné říhání je častější i při užívání léků proti žaludeční kyselosti, jako je jedlá soda, protože vzniká CO2. Někdy vzduch polykáme nevědomky, třeba při stresu, a část vzduchu se pak dostane i do střev a vyvolá pocit nadmutého břicha. Jestliže aerofagie působí obtíže, pak se doporučuje například skousnutí tužky nebo složeného papírku mezi zuby, a tímpoklesne počet nevědomých nebo navyklých polknutí a prolomí se bludný kruh aerofagie – břišní nevůle – říhnutí – úleva.
Množství vzduchu, které se dostane ze žaludku do tenkého střeva, je ovlivněno polohou těla, což vědí matky, zvedající po kojení miminka do vzpřímené polohy. Jícen ústí do žaludku v jeho zadní horní části, a proto ve stoje většinou říhneme. V poloze vleže na zádech je vzduch v žaludku často vypuzen do dvanáctníku, počátečního úseku tenkého střeva.
Celé trávicí ústrojí je tedy na plyny bohaté a je jich tam za normálního stavu jeden až dva litry. Plyny mají v různých částech různé složení, protože se dovnitř trávicích trubic dostávají i z krve, nebo vznikají neutralizací kyselé žaludeční šťávy uhličitany ze slinivky břišní (CO2). A samozřejmě v tenkém střevě vzniká při kvašení sacharidů vodík a v tlustém střevě metan. K naší radosti a potěše okolí jistě nepřispívá ani páchnoucí složka z hnijících bílkovin a sekretů. Plynatost obzvláště podněcují potraviny jako hrách, fazole, zelí, sýry a vejce, u některých osob i mléčné výrobky.
Ke zvýšení peristaltiky a hlasitým zvukům provázejícím přesun potravy a plynových bublinek kolem stěny žaludku nebo střeva dochází někdy v nejméně vhodné situaci, na koncertech, v divadlech, ve škole při testech a písemkách. Může jít o projev napětí a úzkosti, protože pohyblivost a funkce žaludku a střev je sice z valné části automatická (jinak by z mozku do výkonného trávicího systému musely vést nejsilnější nervy našeho těla), ale přece jen je řízena z některých mozkových oblastí a také hormonálně podvěskem mozkovým (hypofýzou). Proto v náročných situacích pomáhají někdy běžné zklidňující léky, např. metoklopramid (Cerucal), který tlumí ve střevech dopaminové receptory.
