Kdyby totiž zůstaly pod zemí ve svých chodbičkách zaplavených dešťovou vodou, utopily by se. Žížaly nevylézají jenom na chodníky či silnice – právě tam si jich ale nejčastěji všimneme díky kontrastu mezi světlým zbarvením těla a tmavým podkladem. Toto velmi nápadné chování jim ostatně vyneslo i starší označení dešťovky.
Žížaly jsou typickými zástupci takzvaných máloštětinatců, patřících do kmene kroužkovců (Annelida). Že jste si nikdy nepovšimli štětinek na žížalím tělíčku? Zkuste nějakou po kosím vzoru vytáhnout z jejího doupátka. Budete překvapeni, jak velkou silou se žížala v noře drží!
Je to způsobeno právě množstvím kratičkých štětinek (po čtyřech dvojicích na každém tělním článku), které jsou ovládány svaly a mohou být v případě potřeby vysunuty. Stovka miniaturních „skobiček“ pak žížale pomůže odolat vytažení.
Pro máloštětinatce je však také charakteristická nepřítomnost specializované dýchací soustavy. Ačkoliv vážou kyslík na krevní bílkovinu hemoglobin stejně jako my, nemají žížaly plíce, plicní vaky či tracheje: k výměně dýchacích plynů dochází povrchem těla. Proto je pro ně klíčové prostředí, ve kterém se nacházejí.
Zeptejte se vědcůNeumíte si vysvětlit některé zákony přírody? Zajímá vás proč je obloha modrá, nebo proč si sova nemůže ukroutit krk? Zeptejte se vědců prostřednictvím rubriky serveru Lidovky.cz. Otázky posílejte na e-mail internet@lidovky.cz a do předmětu napište: otázka pro vědce a nebo položte otázku přes Twitter s hashtagem # otazkaprovedce. |
