Těmto velkým otázkám lidstva se věnují i vědci v Kolíně nad Rýnem, kteří si pod lupu berou malé části buněk, takzvané mitochondrie, informovala agentura DPA.
Mitochondrie, struktury o velikosti tisíciny milimetru, které se často označují za buněčné elektrárny, zkoumají i vědci v kolínském Institutu Maxe Plancka pro biologii stárnutí. Při stárnutí hrají totiž mitochondrie klíčovou roli, vysvětluje ředitel institutu Thomas Langer.
Dlouhověkost v tlapkách hlodavců. Rypoš popírá zákonitosti stárnutí |
Jeho misí je to, „abychom lépe porozuměli stárnutí na biologické a molekulární úrovní, a střednědobě tak mohli lépe léčit onemocnění spojená se stárnutím“. Už nyní je jasné, že se stoupajícím věkem mitochondrie ztrácejí svou výkonnost a to má škodlivé následky, říká biolog Langer a upozorňuje v této souvislosti například na Parkinsonovu chorobu. Nyní chtějí vědci přijít na to, jak by se poškozením dalo zabránit - a možná tak dosáhnout prodloužení lidského věku.
„V modelových organismech se již podařilo manipulací jednotlivých buněčných procesů dosáhnout podstatného prodloužení věku,“ líčí odborník z kolínského institutu. Takovými modelovými organismy byly například hlístice, octomilky či myši. Za určitých testovaných podmínek žily výrazně déle, než je běžné.
Pokrok v medicíně vedl v uplynulých stu letech k obrovskému prodloužení délky života. Podle německého statistické úřadu žije v zemi kolem 4,9 milionu lidí, kteří jsou starší 80 let. V roce 2050 by to mělo být téměř deset milionů. Roste i počet lidí nad sto let. V roce 2011 jich bylo kolem 14.400, už v roce 2025 bych ke skupině lidí nad sto let mohlo patřit 26.000 německých žen a mužů.
Podle Langera existují slibné studie, ve kterých se podařilo u myší prodloužit délku života. Zároveň upozorňuje, že se jednalo jen o modelové pokusy, i když s „velkým potenciálem“. „V současnosti by ale nebylo správné říci, že bychom něco podobného mohli v blízké budoucnosti vyzkoušet na lidech,“ dodává Lang. Spekulovat o maximálním možném věku, kterého může člověk dosáhnout, vědec nechce. „Každopádně jsem ale přesvědčen, že jsme nedosáhli konečného bodu, co se týče věku,“ dodává.
Závodní dráha vs. odstavný pruh
„Kvalita života je přinejmenším od určitého věku důležitější než jeho délka,“ upozorňuje lékařská etička Christiane Woopenová. Vědě a medicíně jde o to, zabránit těžkému fyzickému a psychickému utrpení, zdůrazňuje předsedkyně Evropské etické rady (EGE). Cílem tak podle ní není dosáhnout za každou cenu prodloužení věku. „Vzhledem k povaze člověka, kterou kromě samostatnosti a tvořivé síly určuje také zranitelnost, ohraničenost a závislost, nevěřím v možnost nesmrtelnosti na této planetě,“ říká Woopenová.
Zároveň však vedoucí etického výzkumu na univerzitě v Kolíně nad Rýnem dodává: „Musíme přemýšlet o společenských důsledcích a podmínkách našeho soužití, pokud by lidé mohli být čím dál starší.“ Současné dělení života na etapy je podle ní absurdní: „První desítky let jsou závodní dráhou, která skončí tím, že na závěr produktivního života na několik desetiletí bez dechu vjedeme na odstavný pruh.“
