2. července 2010 7:00 Lidovky.cz > Relax > Vztahy

Zlozvyky dětí aneb Co všechno si od nich necháme líbit

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Většina dětí vstává ráno velmi brzy a je plná energie. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Většina dětí vstává ráno velmi brzy a je plná energie. | foto: Shutterstock

Kryštůfek je teď velmi roztomilý. Naučil se nám dávat pusinky. Co na tom, že při polibku testuje své první dva zuby a pořádně se do nás zahryzne. Necháme si to líbit, protože tomu nerozumí a společně se tomu zasmějeme. O něco míň už nás dojímá jeho způsob buzení.

Vstává totiž velmi rád nadále kolem půl šesté ráno (i po roce s dítětem mi to stále přijde jako velmi nekřesťanská hodina). Občas s námi vydrží v posteli, ale nebaví ho, když spíme a nereagujeme. Naučil se proto efektivní způsob, jak nás rychle probudit. Mne například tahá za vlasy tak, že vždycky vyjeknu bolestí. Na tatínka, kterého nemůže uzmout za dlouhou kštici, vymyslel jiný způsob: pořádně mu propleskne ramena. Naučil se totiž kromě hlazení "malá malá" dělat i "bac bac". A když nereagujeme, přidá svou "zubovou" pusu. To nás zaručeně probudí. Každé ráno se tak s jeho tátou střídáme v tom, kdo bude mít službu a s Kryštůfkem vstane.

Po snídani následuje další série Kryštofovým denních návyků - zlozvyků. Prohrabe mi celý byt. Pravidelně udělá následující kolečko: Vyhází si šuplík s prádlem, prohrabe se v tříděnném odpadu, vysype koš s papírem a pak se vrhne na CD stojan, ze kterého nemilosrdně vyhází veškerý obsah. A tak chodím a uklízím a sbírám. Několikrát denně. Vyhazování věcí je jeho oblíbená činnost i v kočárku. Vyhazuje čepice i hračky. Nedávno ode mne dostal (nebyl to dobrý nápad) sluneční brýle a ty letěly nenávratně do křovin už cestou z obchodu. Když se s ním projíždím na bruslích, pravidelně zastavuji a sbírám ponožky a botičky. Má to ale chlapec pěknou zábavu.

Zatím nám to připadá roztomilé a sladké. Rozplýváme se nad tím, jak je chytrý a aktivní. Občasné šrámy od zoubků a škrábance mu odpustíme, stejně jako pár vytržených vlasů. Jeho roztomilý úsměv s jedním horním zubem nás zaručeně vždy dostane

Je to normální roční dítě, říkám si, ale asi brzy začnu pomalu ale jistě vychovávat. Nechci totiž dopadnout jako někteří lidé z mého okolí: otroci svých potomků.

Jedna známá přede mnou například krmila své dítě lahví, zatímco si její synek omotával její kštici kolem prstíčků. Jakmile si vlasy namotal na ruku, vyměnil lahev za její kštici a dudlal je. Ona se nad ním při tom hrbila a svorně držela. Takto probíhá jejich uspávací rituál. "Neusne bez mých vlasů v puse," řekla omluvně. Další známí z okolí zase pravidelně uspávají dítě v autosedačce jízdou v autě! To všechno si necháme od dětí líbit.

A já jsem jako malá taky nebyla zrovna vzorná. Neusnula jsem bez třech dudlíků: jeden v puse, jeden v ruce a jeden na krku. Když se některý z nich ztratil, nastal řev. A celá má rodina se pak prý plazila po zemi a ve tmě hledala dudlíky. I několikrát za noc.

Až jednou došly babičce nervy a při hledání dudlíku rozsvítila. To se mi nelíbilo a tak jsem už nikdy po dudlících netoužila. Bála jsem se, že někdo zase při jejich hledání v noci rozsvítí. Což mne otravovalo.

Občas je asi fajn obrazně řečeno takto rozsvítit a se zlozvyky skoncovat.

O autorce

Veronika Švihelová- Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem.

Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz

Veronika Švihelová- Jonášová
  • 1Diskuse




Najdete na Lidovky.cz