Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Změna času trápí zejména „sovy“

Věda

  11:30
PRAHA - Biologické hodiny posunem času neošálíme. Stejně jako naši předci, jsme se ani my z vlivu vnitřní časomíry nevymanili.

Spánek patří mezi základní lidské potřeby. Jeho délka je individuální a může být ovlivněna například geneticky, nemocí či obezitou. foto: Reprofoto

Každému z nás velí ručičky vnitřních biologických hodin něco trochu jiného. Na přirozený rytmus konkrétního člověka lze usuzovat třeba z toho, kdy by šel spát a kdy by se probouzel, pokud by nemusel plnit nějaké povinnosti. Například ráno přijít včas do školy či do práce.

 Hodina, která dělí spánek „dle libosti“ na dvě stejné části, je pro vědce jednoduchý ukazatel individuálního denního rytmu. Pokud bychom chodili spát o půlnoci a vstávali v osm ráno, pak by náš denní rytmus charakterizoval „střed spánku“ o čtvrté hodině ranní. Ve „středech spánku“ jednotlivých lidí není patrný žádný vyhraněný trend. Můžeme říct jen to, že lidé spíše tíhnou k pozdějšímu uléhání a vstávání. Ve společnosti je o něco více pozdě usínajících „sov“ než brzy vstávajících „skřivanů“.

 Pracovní a jiné povinnosti nám zhusta nedovolují, abychom spali v tom rytmu, jaký by nám vyhovoval. Mnoho lidí proto spí jinak během pracovního týdne a jinak o víkendech. Lidé, kteří mají pozdější „střed spánku“, spí obvykle méně během pracovního týdne, kdy uléhají v souladu se svým rytmem a vstávají „na budík“.

 Mnohem vzácnější jsou případy lidí, kteří se vyspí méně během dní pracovního klidu. Většinu z nich najdeme mezi extrémními „skřivany“. O volných dnech se mnohem častěji účastní společenských akcí, jejichž konec se řídí rytmem většinových „sov“. „Skřivan“ se dostane do postele v pozdní „soví“ hodinu a ráno jej neúprosně vzbudí jeho přirozený rytmus.

Spánkový dluh vyvolává chuť na cigaretu
Nesoulad vnitřního rytmu se skutečným denním režimem diktovaným prací či společenským děním může u některých lidí vyústit v podobné stavy, jaké zažívá cestovatel, kterého letadlo dopravilo do jiného časového pásma. Dlouhodobý rozdíl mezi chodem vnitřních hodin a denní aktivitou vynucenou například prací na nočních směnách člověka poznamená. Mezi lidmi, u nichž rozdíl mezi vnitřním časem a skutečným životním rytmem přesáhl čtyři hodiny, najdeme například šestkrát více kuřáků než mezi lidmi, u nichž se oba rytmy shodují.

 Denní aktivita se mění během života. Malé děti jsou většinou „skřivani“. Během puberty se jim ale těžiště aktivity posouvá do pozdějších hodin a brzké vstávání se jim začne zajídat. Teenageři od přírody uléhají později a pokud by ráno nemuseli do školy, jejich organismus by si rád přispal. Tento posun k „sovímu“ režimu dne dosahuje vrcholu zhruba ve věku jednadvaceti let, přičemž u chlapců je výraznější než u dívek. S dalším postupem let se člověk vrací zpátky k časnějšímu uléhání a vstávání a po padesátce žijeme ve stejném režimu, jako když nám bylo deset.

 „Pootočení“ ručiček vnitřních biologických hodin dopředu či nazpět podle životních podmínek, například podle začátku pracovní doby, představuje pro člověka poměrně náročný úkol. Biologické hodiny upravují svůj chod podle toho, kdy se rozednívá a kdy se smráká. Vprůběhu roku se průběžně přizpůsobujeme jarnímu prodlužování a podzimnímu zkracování dne. Se „skokem“ v denním rytmu vyvolaným například změnou letního času na zimní můžeme mít problémy.

Zvláště „sovám“ nějakou dobu trvá, než své vnitřní hodiny s nově nastoleným časem opět sladí.

Těhotenství až po žních
Většina živočichů podřizuje svůj život vnitřnímu kalendáři. Včasný podzimní tah na zimoviště a jarní návrat do hnízdišť je pro tažné ptáky otázkou života a smrti. Také početí potomstva musí být načasováno tak, aby mláďata přišla na svět v nejpříhodnějších podmínkách. Ani člověk není vůči vlivům biologického kalendáře imunní.

 V ekonomicky rozvinutých zemích se rodí děti v průběhu celého roku se zhruba stejnou četností. Vždycky tomu tak ale nebylo. Před nástupem průmyslové revoluce otěhotněly Evropanky nejčastěji koncem dubna a začátkem května. „První máj“ jako „lásky čas“ tedy přišel ke své pověsti z jasných biologických příčin.

 Další, méně výrazná perioda příhodná pro otěhotnění nastávala v zimních měsících. Podobný trend byl patrný i mezi přistěhovalci v Severní Americe, kde byla zimní perioda ještě o něco výraznější.
 Dramatické sezonní výkyvy v pravděpodobnosti početí jsou patrné ve společenstvích, která žijí v těsném kontaktu s přírodou. Například ženy zemědělských kmenů Ituri hospodařících v konžském pralese otěhotní nejspíše v prvních měsících po žních. Před sklizní není dost potravy a ženy výrazně hubnou. To vede k poklesu produkce pohlavních hormonů a k potlačení menstruačního cyklu.

 Doba hojnosti po žních tyto problémy rychle zažehná. Toto období je příhodné pro otěhotnění i proto, že ženy nemají v počátečních měsících těhotenství zvýšené nároky na živiny a mohou ukládat energii v podobě tuku do rezervy na dobu, kdy plod povyroste a jeho nároky dramaticky stoupnou.

Magický úplněk?
Měsíc v úplňku svítí pětadvacetkrát jasněji než čtvrtinový srpek. Ve srovnání s novem je úplněk jasnější dokonce dvě 250krát. Ještě v devatenáctém století vnímali lidé rozličné měsíční fáze podstatně ostřeji než dnešní člověk žijící ve světě plném světel. Zatímco dříve si po nocích podle libosti svítili jen boháči, dnes nepředstavuje jasné světlo žádný luxus a kdokoli si může zmáčknutím vypínače proměnit noc v den.

V dobách, kdy ještě světlo nebylo samozřejmostí, považovali lidé tři dny kolem úplňku za výjimečné období. Za jasných nocí dovoloval lidem svit Měsíce nejrůznější noční aktivity, například lov, cestování či účast na shromážděních. Naši předci proto byli přesvědčeni, že fáze měsíčního cyklu mají na lidský organismus významný vliv.
 
S úplňkem bylo spojováno propuknutí záchvatů šílenství. Také k porodům mělo docházet častěji za úplňku než za novu. Pro měsíční cykly se dokonce nabízelo „racionální“ vysvětlení.

Lidské tělo obsahuje kolem 80 procent vody a ta měla podléhat vlivu Měsíce v podobných cyklech jako střídání přílivu a odlivu. Takové úvahy jsou ale od základu mylné. Příliv a odliv se řídí vzájemným postavením Slunce, Měsíce a Země a je výsledkem působení jejich gravitačních sil. To však nemá žádný vztah k fázi Měsíce. V úplňku nemusí být gravitační působení Měsíce silnější než v jiných fázích.
 Další omyl spočívá v silném přecenění gravitačních sil Měsíce. Ty se projeví jen u velkých vodních mas v mořích a oceánech. V menších vodních nádržích, jako jsou jezera a dokonce i některá moře, není příliv a odliv patrný. Lidské tělo je příliš „malá nádoba“, než aby podléhalo odlivu a přílivu. Gravitace Měsíce na nás působí slaběji než gravitační síly zdi, od které nejsme dále než deset centimetrů.

Z přírody známe živočichy, v jejich životě sehrává Měsíc a střídání přílivu a odlivu významnou roli. Jde většinou o mořské tvory, například červy palolo obývající vody u pacifických souostroví Samoa a Fidži. Palolové se rozmnožují v říjnu či listopadu, když Měsíc vstoupí do poslední čtvrti. V těchto nocích červi masově odhazují koncové části svého těla. Ty vyplouvají na hladinu a uvolňují se z nich vajíčka a spermie.

 Domorodci uměli rozmnožování palolů spolehlivě předpovídat po celá staletí. Ocásky červů považují za velkou pochoutku a v předpověděném termínu se vydávali v noci na moře na jejich sběr.
 Lidské biorytmy a životní aktivity však na měsíčních cyklech nezávisí. Při přísném vědeckém zkoumání se nepotvrdily ani představy o četnějších záchvatech duševních nemocí ani tvrzení o častějších porodech při úplňku.

 Fáze Měsíce nemají vliv ani na počty sebevražd, násilných trestných činů, na nehodovost na silnicích či absenci v zaměstnání. Vsouladu s fázemi Měsíce nestoupá ani četnost infarktů či ledvinových kolik. Délka menstruačního cyklu sice odpovídá zhruba délce lunárního měsíce, ale fáze obou cyklů jsou na sobě nezávislé.
 Pokud měsíční fáze na člověka nějak působí, pak pouze zprostředkovaně. Silný svit měsíčního úplňku nás může například rušit ve spánku. A nevyspání je známé jako jeden z mnoha faktorů podílejících se na spuštění epileptických záchvatů.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...