Žraloci prý loví své oběti stejně jako masoví vrazi

Odborník na žraloky Neil Hammerschlag z Miamské univerzity sledoval před pěti lety 340 útoků tohoto mořského dravce na tuleně v okolí jednoho jihoafrického ostrova. S kriminalistickým expertem poté chování největšího žraloka analyzoval za pomoci metod, které užívá při vytváření profilů masových vrahů.

"Používá určitou strategii," charakterizoval způsob lovu žraloka Hammerschlag. "Je to něco víc, než jen číhání ve vodě a čekání, než za nimi (tuleni) vyrazí," dodal.

Žraloci podle něj obvykle pozorovali svou oběť ze vzdálenosti asi 90 metrů. To je dostatečně blízko na to, aby ji viděli, ale zároveň i dost daleko, aby nebyli spatřeni a nevyplašili "vyhlédnutý oběd". Na oběť zaútočili až v momentě, když bylo slabší světlo, a to navíc zespodu, aby nebyli do poslední chvíle vidět. Vybírali si hlavně mladé a osamocené tuleně a napadali, když v okolí nebyl žádný další žralok, s nímž by se museli o potravu utkat. Podle Hammerschlaga se rovněž učili ze svých předchozích útoků.

Jediný rozdíl je v motivu útoku
"Oba (žralok a masový vrah) mají stejný cíl, kterým je najít terč, kořist nebo oběť," vysvětlil spoluautor studie Kim Rossmo, profesor trestního práva na Texaské státní univerzitě. "Musí číhat, chtějí být ve svém pátraní efektivní," doplnil odborník, který strávil 21 let jako policista v kanadském Vancouveru.

Při porovnání s jednáním lidských vrahů tu přesto jeden velký rozdíl je, a to v motivu. Velký bílý žralok nezabijí kvůli vzrušení, ale aby se najedl a přežil. Navíc jsou to majestátní zvířata, která by se měla chránit, konstatoval Hammerschlag.

Žraloci nejsou jedinými predátory, u kterých byla při lovu pozorována určitá strategie. Na souši mezi ně patří například lvi. Ty však lze sledovat mnohem snáze než loveckou taktiku podvodních zvířat, podotkli autoři studie.