Když naše tělo přemění energii ze všech přijatých sacharidů na glukózu a tu přímo nespálí, ukládá si ji do zásoby. Jakmile ale horní hranici kapacity pro toto ukládání překročíme, začne se glukóza přestavovat na mastné kyseliny a z nadbytečných sacharidů vznikne nasycený tuk.
Ten se ukládá v játrech, transportuje do krve a právě zde je třeba hledat souvislost mezi nadměrným příjmem sacharidů a narůstajícím počtem metabolických a kardiovaskulárních onemocnění.
Slabost pro sladké
„Sladká chuť signalizuje obsah energie,“ říká profesor Michal Anděl, děkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. „Touhu po sladké chuti si s sebou zřejmě geneticky neseme, dokážeme na ni dobře reagovat už od útlého věku a dál si to návykově podmiňovat. Kdo si zvykne na sladkou chuť, vyhledává další sladké.“
Není cukr jako cukrSacharidy se dělí na:
Příklady jednoduchých cukrů: – glukóza (hroznový cukr) – fruktóza (ovocný cukr) – sacharóza (řepný cukr) Mají sladkou chuť.
Příklad složených cukrů: – škrob Je bez chuti. |
Obecně sice platí, že ovoce je zdravé a do našeho jídelníčku určitě patří, ale obsahuje cukr fruktózu a jeho přísun si musíme hlídat. „Měl jsem pacienta, který si takto vypěstoval diabetes 2. typu. Vlastnil sad, a aby do sebe dostal něco ‚zdravého‘, pil dva až tři litry svého jablečného moštu denně. Takto ‚zdravě‘ se stravoval dva nebo tři roky.
Při tom přibral na váze 15 kilogramů a onemocněl cukrovkou,“ nabádá k obezřetnosti před spotřebou fruktózy profesor Anděl. Jinými slovy: i u tak zdravé potraviny, jakou je ovoce, musíme množství držet na uzdě.
Jednorázový přísun většího než půlkilogramového množství ovoce se na nás může v důsledku vysokého obsahu fruktózy velmi negativně podepsat.
S „jedovatými“ slovy opatrně
V poslední době se v souvislosti s cukrem často objevuje přívlastek „jed“. S tak neadekvátním přirovnáním profesor Anděl nesouhlasí. „Akutně podaný jed je něco, co ukončí lidský život během několika minut či hodin, a tím cukr rozhodně není,“ namítá. Jednoznačně se však přiklání k názoru, že cukr konzumujeme v nadměrném množství. „Pod to bych se podepsal levou i pravou rukou,“ dodává. Vždyť kolem roku 1810 dosahoval příjem sacharózy v Rakousku-Uhersku asi dva kilogramy na osobu za rok, teď jí ve střední Evropě spotřebujeme na člověka 36 až 40 kg.
Glykemický indexČíslo, které udává rychlost využití glukózy z určité potraviny tělem s tím, že sama glukóza má glykemický index 100. Čím je glykemický index nižší, tím lépe, protože cukry se vstřebávají pomaleji a méně zatěžují organismus výkyvy hladiny cukru v krvi.
Glykemie (koncentrace glukózy v krvi) nalačno:
|
„Příjem sacharózy stoupl dvacetkrát, zatímco potřeba svalové práce se zmenšila více než o polovinu – namísto sekáče s kosou a energetickým výdejem pět až šest tisíc kilokalorií za den dnes udělá stejnou práci kombajnér s energetickým výdejem maximálně 2200 kcal. Aprávě z nepoměru mezi energetickým výdejem a příjmem plyne epidemie důsledků v podobě onemocnění srdce a cév, diabetu a dalších chorob,“ zdůrazňuje lékař.
Energie jen tolik, kolik spálíme
Většinu sladkostí konzumujeme dohromady s nějakým tukem. „Problematické jsou z tohoto pohledu především cukrovinky a cukrárenské výrobky, které často obsahují velké množství něčeho ještě horšího, než je cukr – transmastné kyseliny,“ konstatuje profesor Anděl.
„Ty mi u nás v nutričním označování potravin pořád chybějí. Například Němci, Švýcaři nebo Rakušané je tam mají, v Dánsku je dokonce stanovený limit, kolik transmastných kyselin potravina může mít. U nás je ale pokrok už to, že máme na obalech specifikovaný obsah nasycených kyselin. Vedou ke vzniku aterosklerózy, neboli kornatění tepen. Chcemeli jí zabránit, měli bychom přijímat co nejméně energie a sacharidů včetně cukrů pouze tolik, abychom je dokázali spálit a nepřestavovali je na tuk. Když si tělo z přijatých sacharidů vyrobí tuk, dostáváme se do problémů,“ varuje Michal Anděl.
Cukr je také nutné vidět v kontextu dalších sacharidů. Zvláště těch, které se rychle vstřebávají. Rychlosti, s jakou dokáže tělo využít glukózu z určité potraviny, se říká glykemický index. Nevýhodné jsou potraviny s vysokým glykemickým indexem, kam patří hlavně výrobky z vymleté bílé mouky nebo bílé rýže. Výhodnější je celozrnné pečivo, celozrnná rýže, které mají nižší glykemický index a u kterých se škrob pomaleji štěpí i pomaleji vstřebává.
Pozor však na „tmavé pečivo“, které tmavé v podstatě není. Pokud je pouze obarvené karamelem, je stejně „bílé“ jako všechno ostatní. Nejnižší glykemický index mají sacharidy z luštěnin, přičemž platí, že čím nižší tento index je, tím lépe – vstřebávání sacharidů je pak rozloženo do delšího časového období.
„Pro sacharózu je bohužel typické rychlé vstřebávání. Rychle se nám po ní vyplaví hormon inzulin, který vede k ukládání živin do zásob, takže z těchto sacharidů se tuk vytváří nejsnadněji,“ uzavírá profesor Anděl.
